Opilost by Wataru
Obsah:

Každý si po práci rád zajde na skleničku a to je případ i rudovlasého podkapitána, který se utápí v mizérii stejně, jako jeho "chlastací" kamarádka Mei, která trpí podobnými problémy. Co se stane, když oba pozapomenou na moudré rčení: "Nic se nemá přehánět" a trošičku si přihnou?

Pairing: Abarai Renji x OC, Kurosaki Ichigo x Kuchiki Rukia (vedlejší), Histsugaya Toushiro x Momo Hinamori (vedlejší), Abarai Renji x Kuchiki Rukia (náznak), Hitsugaya Toushiro x OC (náznak) 

Varování! Neslušné návrhy ohledně určitých silných svalů! xD


Kategorie: Bleach
Postavy: [OC], Hisagi Shuuhei, Ichigo Kurosaki, Izuru Kira, Momo Hinamori, Renji Abarai, Rukia Kuchiki, Toshiro Hitsugaya
Žánr: Komedie / Parodie, Romantika
Upozornění: OOC, Vulgární výrazy
Ostatní: Žádné
Výzvy: Žádné
Série: Žádné
Kapitoly: 1 Dokončeno: Ano
Počet slov: 2501 Přečteno: 678
Publikováno: 26.05.11 | Aktualizováno: 27.05.11
Poznámky k povídce:

Snad si tuto parodii a svaly užijete :)

1. Opilost by Wataru

Opilost by Wataru

„Ahoj."
„Ahoj." Odpověděla jsem. Přišel i dnes. Jak jsem čekala, podíval se jejím směrem. Jeho oči smutně zazářily. Nedivím se. Ona se totiž objímala s jeho nejlepším kamarádem a ne s ním. Právě prožívám něco podobného. Sedl si vedle mě, povzdechl si a podíval se směrem k osobě, kterou jsem milovala. Povzdechl si znovu a usmál se na mě. Tenhle pohled jsem znala až příliš dobře, říkal:" jsme na tom pořád stejně". A taky jsme byli. Pořád se na mě koukal a to, že jsem na sobě cítila jeho pohled, mě vytrhlo z přemýšlení.
„Miluješ ho, viď?" Zeptal se úplně bez obalu. Nemám ráda, když někdo „chodí okolo horké kaše", jak se říká. Upřímnost je lepší. Je jako strhnutí náplasti, když má pravda bolet.
„Jo. A ty zase ji, že?" Moje otázka způsobila, že se trochu začervenal. Přikývl a objednal si saké. To moje už bylo nějakou dobu na stole. Láhvi chybělo jen to, co bylo v kelímku vedle ní. Nepiju. Chodím se sem koukat na svého kapitána, kterého mimochodem miluju, jak se olizuje s tou emocionální rachejtlí. Můj drahý, fešný, úžasný, dokonalý, neporazitelný, kouzelný a okouzlující Toushiro Hitsugaya a pitomá housenka Momo. Tak hrozně mě to štve!! Asi bych se z toho zcvokla, kdybych si nevšimla, že podkapitán Abarai se chová podobně. Až na to, že se vždycky ožere jak...... no to je jedno. Jednou jsem se s ním dala do řeči, a i když jsem nižší hodnosti, můžu mu tykat....... Je vážně divnej.
„Co na ní vidíš?" Nechápala jsem, jak se mu může líbit taková podivná věc, jako je Rukia Kuchiki. Nemám ji moc ráda. Popravdě ji nesnáším. Nechápu, proč ji mají všichni tak rádi. V boji příliš neviniká, její kido schopnosti jsou průměrné, má sice smutnou minulost spojenou s Rukongaiem, ale kdo ne, že? Já ji mám taky a tady v místnosti se taky najde dost dalších. Jediná zajímavá věc je, že ztratila svoje shinigami schopnosti v prospěch toho mrkváče, ale to je spíš ostuda. A má divný vlasy! Jak helmu. Vážně se mi nelíbí. Říká se, že má nejkrásnější zampakutó, ale tu mou ještě nikdo neviděl, takže když vezmeme v úvahu, že je spousta neodhalených zampakutó, tak se o té její dá docela pochybovat. Ovládá sice shikai, ale kdo ne? Adoptovala ji významná rodina, ale ne za její zásluhy. Nic zajímavýho nenalezeno!
„Ty vůbec nepiješ!" Všiml si Renji. Určitě chce odvést pozornost! Co se může stát, když se jednou opiju, že? Tak si trochu přihnu.
„Ale piju." Poznamenám. S úsměvem, který ke mně téměř nepatří. Ano, onen opilecký úsměv, který měl i Renji. Zatímco jsem přemýšlela, stihnul vypít čtyři lahve. Začíná se mi docela motat hlava. Všechno kolem se vlní. Stůl se vlní, okna se vlní, zdi se vlní, dva Toushirové se vlní...Dva? Dva úžasní sexi Toushirové? Jsem v ráji! Opilost je skvělá!
„Tak mi teda řekni....*škyt*....Rai...ne..Rol..ne...RENJI! Řekni mi Renji, co se ti na ní tak líbí?!" Má osoba se začala podivně houpat ze strany na stranu. Renji to zřejmě nevnímal a zamyslel se nad mou otázkou. Ač jsem byla opilá už z jednoho kelímku saké, dopila jsem láhev a objednala si další. Když už se zničit, tak pořádně!! Renji byl taky opilý a bylo to znát v jeho hlase, když mi odpovídal.
„Mě se líbí...hmm.....mě se líbí její oči!" Vyklopil ze sebe s výrazem vítěze. To mě trochu dostalo a začala jsem se pochechtávat. Přišlo mi to výsměšné, ale alkohol z toho udělal vtip roku.
„Děláš si pr**l? Tak to jako LOL vole, Renji, vole. Jako to máš v každý vadný *škyt* knížce, že jako se jako tomu týpkovy líbí její *škyt* voči, jako vole. A jestli to je jako všechno, *škyt* tak jako dost chabý, *škyt*vole."Chvíli trvalo, než pobral, co jsem na něj vysypala. Přestala jsem se houpat a opřela se o stěnu za mnou. Renji mě napodobil. Oba jsme civěli na naše vysněné cíle. Renji znova vzdychnul. Na to, jak v boji vždy jednal agresivně a bez přemýšlení, byl teď příliš klidný a působil zranitelně.
„Taky hezky chodí. Jako tak lehce, víš? Vždycky se rozhoduje správně a logicky. Je upřímná a přímá. Zdraví mě s úsměvem. Je celkem schopná v boji, ale já jsem pořád lepší, takže ji můžu chránit - to je dobrej pocit, víš? Je chytrá a vždycky ví, co má dělat a rychle všechno pochopí. Vyrostli jsme spolu, tak mi na ní hodně záleží." Nikdy jsem nečekala, že ze sebe tohle všechno dostane, ikdyž přeskakoval od jedné věci ke druhé. Docela mě dostalo, že našel tolik věcí a i to, že byl tak sentimentální.
„A co se tobě líbí na kapitánovi Hitsugayovi?" Oplatil mi stejnou mincí. Začervenala jsem se, ale přes tu červeň, co jsem ve tvářích měla z alkoholu, to snad nebylo vidět.
„Ne tak nahlas, blbe!" Okřikla jsem ho. Nechtěla jsem ho urazit, ale nějak ze mě padalo všechno, co jsem i myslela, ikdyž jsem to nechtěla říct nahlas. Trochu se urazil a věnoval mi pohled, kterým mi naznačil, že se ho to dotklo. Ale nekomentoval to.
„No tak sorka, no. Ale on je tak dokonalej!" Začala jsem se rozplývat. Renji mi věnoval nechápavý pohled.
„Hej tak jako to nechápu. Určitě není lepší než já!" Ta opilost mi nadhodila myšlenku, že Renji žárlí.
„Ale nepovídej! Když on je tak roztomilej..." začal jsem.
„Jenom protože je malej." Okomentoval to Renji a asi v komentování hodlal pokračovat.
„....má krásný oči....."
„Když jsem to říkal o Rukiiných, tak jsi mě setřela."
„....ale on má hezčí! A má úžasný vlasy!...."
„A já nemám skvělí vlasy? Vždyť mám červený! Ty jsou lepší než nějaký stařecký bílý!"
„.........a tak krásnej úsměv....."
„Určitě si večer čistí zuby tou pastou s tou skvělou reklamou. Jak byla ta písnička?? Jo! Když jde malý bobr spát, bobr spát, bobr spát, tak zuby myje rád, myje rád, myje rád." Dál si to asi nepamatoval, protože zmlknul. Lidi, co seděli kolem nás, se po něm ohlédli, když notoval. Renji neodhadl hlasitost a tak byl velmi dobře slyšet. Po tom, co skončil, se stejná písnička rozezněla ode dveří. Hisagi právě táhnul ven Kiru, který asi trochu přebral a po tom, co uslyšel Renjiho, začal taky zpívat. Když odešli, konverzace mezi lidmi se vrátila do normálu a já mohla pokračovat.
„Fakt vtipný Renji." Poznamenala jsem.
„On by se takhle určitě neztrapnil."
„Ale to s tou zubní patou nepopíráš!" Snažil se získat malé vítězství ve velké válce.
„To kapitánské haori mu hrozně sluší....." Rozplývala jsem se dál a ignorovala jeho poznámku.
„Mě, by taky slušelo!" Dolil si saké a na ex ho do sebe kopl.
„......nejradši bych ho z něj servala...." Začala jsem se rozjíždět. *škyt - kašli- chrchli-kašli- škyt* Zaskočilo mu.
„.....abych se mohla podívat na ty jeho krásný, pevný, super svaly..." Moje oči zářily jako senzor na úchyly v mojí přítomnosti. Renji přestal kašlat a dusit se. Prvně se tvářil dost nejistě a zmateně,ale pak jeho výraz nabral podobu závodníka toužícího po výhře.
„Já mám taky svaly. Chceš se kouknout?" Začal si rozdělávat horní část kimona. Nevnímala jsem ho. Dál jsem se rozplývala nad svou úchylnou představou ideálního večera a kapitánem Hitsugayou. Probralo mě, až když mi ucha zazněl šepot.
„Chceš si sáhnout?" Otočila jsem se a uviděla, že vážně svaly má. Tvářil se dost sebevědomě a pětkrát na mě mrknul.
„Hele sorka, ale tohle mě moc nevzrušuje." Poznamenala jsem a chtěla pokračovat ve svých představách. Renji už byl vážně zoufalý. Dokonce nabídnul, že si sundá kalhoty, ale to jsem jednorázově zamítla. Pokoušel se i o svůdné pohledy, ale moje pozornost se obrátila k jednomu stolu, od kterého se právě zvedaly dvě osoby. Rukia Kuchiki a Ichigo Kurosaki. Když kolem nás procházeli, pozdravili Renjiho. On jim s falešným úsměvem odpověděl. Rukia si ho se smíchem prohlédla a poznamenala, aby to s pitím už moc nepřeháněl a aby si vzal příklad ze svojí přítelkyně, jako mě. Když chtěl říct, že spolu nic nemáme, dostala jsem geniální nápad. Pěkně jsem si Renjiho objala jednou rukou kolem krku a klouby druhé ruky jsem mu přejela po svalech, co měl na břichu se slovy:
„Neboj, já se o něj postarám." A na „já" jsem dala důraz. Chytrá Rukia to zatím nepobrala a tak zmateně odešla. Renji se na mě vítězně podíval.
„Takže sis chtěla sáhnout!" Pak mu ale došlo, že jeho milovaná Rukia právě odešla s Ichigem. Protože Renji už nebyl naivní dítě, došlo mu, co se asi za chvíli mezi těma dvěma odehraje. Na druhou stranu se jako dítě zachoval a začal brečet. Tiše. Začalo mi ho být líto a tak jsem ho objala a začala utěšovat hlazením po zádech. Jeho přítomnost mi byla příjemná a tak jsem ho nepustila, ani když se uklidnil. Neodtáhl se. Po nějaké době už nám to ticho přišlo trapný. Renji se napřímil a koukl směrem k Hitsugayovi, zkontrolovat, jestli tam pořád sedí. Já tam koukala celou dobu a tak jsem věděla, že housenka a fešný kapitán se nevzdálili a nevypadali, že by to plánovali. Aby řeč nestála, začali jsme řešit, co budeme dělat, když nám to s našima láskama nevyjde. Jelikož Renjimu to už nevyšlo stoprocentně, začali jsme prvně s ním.
„No někdo by tu byl." Začal nejistě. Nevěděla jsem, že má ještě někoho. Já osobně jsem měla po Toushirovi nejradši Renjiho, ale pššššš! :D
„Nedáme si něco ostřejšího?" Navrhla jsem. Saké už na mě nepůsobila tolik, co na začátku a taky by mu nějaká skotská nebo whisky mohla rozvázat jazyk. Když už jsme toho měli v sobě slušný množství, začal Renji pomalu popisovat, o koho se to mělo jednat. Skoro jsem to zjistila, jenže hospoda už zavírala a tak nás vykopli.
„Kam půjdem?" Zaznělo, někde po mé pravici ze tmy. Začala jsem přemýšlet.
„Ke mně je to nejblíž!" Zavelela jsem a udala směr. Těch pár metrů jsme šli snad hodinu. Občas jsme se záchvatem smíchu skončili na zemi a pak jsme se plazili, jako partyzáni, nebo jsme bouchali na dveře a pak utíkali. Taky jsme měli záchvaty sebelítosti provázené hrozným brekem a křikem. Když jsme se jakš takš dobelhali ke dveřím mého bytu, nastal problém.
„Re-Renji, nevíš, kde mám klíče?" Sama jsem je nenašla, tak jsem se radši zeptala. Renji se opřel o futra a koukal na mě jak na svatej obrázek.
„Víš, já tě hrozně miluju." Řekl.
„Tak to je hezký, ale potřebuju klíče!" Jak jen mě naštval, že nemluvil k věci. Opilost totálně mění vnímání některých věcí a mění jejich důležitost.
„Se koukni do kapsy, brouku." Poradil konečně. Kapsy - to mě nenapadlo! Klíče jsem měla a teď ještě otevřít. Zkoušeli jsme to oba několikrát, až se to Renjimu povedlo. Otevřel se skoro kouzelnickými slovy:
„Aby draka dabrbla, Baby!" Vpadli jsme do místnosti, práskli dveřma a nikdo z nás se nepokoušel rožnout. Šla jsem první a zamířila jsem přímo o ložnice. Renji mě slepě následoval. Padla jsem na postel, on vedle mě. Bylo ticho. Spát se mi nechtělo, byla jsem spíš hyperaktivní. Chtěla jsem něco dělat. (Nic úchylnýho! Zatím :D)
„Nechceš si sáhnout na moje svaly?" Navrhl Renji. Nenašla jsem důvod proč ne, a tak jsem souhlasila.
„Pořád to není nijak vzrušující." Poznamenala jsem. Protože byla tma, nevím jak se na to tvářil. A taky mi to bylo jedno.
„A můžu si teď sáhnout já?" Zeptal se. Žádné zaváhání v jeho hlase nebylo, to se mi líbilo. (Teď už úchylnosti! :D)
„Ale klidně. Dělej si se mnou, co chceš." Tato moje odpověď předeslala, co se potom dělo celou noc.
Ráno jsem se probudila a dvě věci mě překvapily. První bylo světlo, které mě dokonale pálilo do očí, že jsem je ani nemohla otevřít. Hrozně mě bolela hlava a bylo mi dost zle i od žaludku. Druhá věc, nebo spíš člověk, vedle mě v posteli. Renji si vedle mě spokojeně pochrupoval, zatímco jsem se snažila rozpomenout, co se včera stalo. Renji se probudil. Otevřel oči a zívnul. V zápětí obojího zalitoval. Světlo ho praštilo do očí a zvuk, který vydal, mu roztříštil v hlavě střepy.
„Nekřič." Zašeptala jsem. Oba jsme měli hroznou kocovinu. Podíval se na mě. Vzpomínal, co se včera událo. Dala jsem mu čas, taky jsem ho potřebovala, na přemýšlení a rozpomínání. Uvědomila jsem si, co jsme večer dělali a že jsme oba v poněkud neoblečeném stavu. Radši jsem na to neupozornila, protože by začal jančit a moje hlava by vybouchla.
„Vzpomínáš, co jsem ti včera řekl?" Zašeptal.
„Že mám klíče v kapse?" Věděla jsem, co myslí, ale radši jsem předhodila tohle, abych zjistila, jestli bude mít odvahu říct mi to sám.
„Ne, to jsem nemyslel." Zakroutil hlavou a bolestně syknul.
„Tak, co jsi myslel?" Zeptala jsem se. I když jsem chtěla, aby to řekl, nevěděla jsem, co mu odpovím.
„Miluju tě." Řekl mnohem tišeji než předtím.
„Co?" Dělala jsem, že jsem neslyšela.
„Jestli si nechceš sáhnout na moje svaly." Řekl s úsměvem a přitáhl si mě k sobě.
„Taky tě miluju."
„Jak se vlastně jmenuješ?" Zeptal se. Málem se mi zastavilo srdce šokem. Je pravda, že jsem svoje jméno neřekla, ale mohl se zeptat dřív! Myslela jsem, že už ho alespoň někde slyšel, ale tohle?!?!?
„MEI !" zakřičela jsem mu do ucha. Kocovina mu mé jméno vryla do paměti po svém.

Poznámky na konec:

Jaký máte názor na parodizování povídek ?

Jaký máte názor na vkládání OC do FF?

Chtěli by jste se také opít s Renjim? :-P

This story archived at http://www.tenrai.cz/viewstory.php?sid=1585