Květ Sakury by Teresa1996
Obsah:

Velká bitva mezi Quicy a Shinigami je u konce, avšak vyžádala si nějaké oběti. Rukia ani Kitsune se ndokáží smířit s tím, že Baykuya je mrtvý. Nebo žeby ne?


Kategorie: Bleach
Postavy: [OC], Byakuya Kuchiki, Grimmjow Jeagerjaques, Hanataro Yamada, Ichigo Kurosaki, Ikkaku Madarame, Jushiro Ukitake, Kenpachi Zaraki, Mayuri Kurotsuchi, Renji Abarai, Rukia Kuchiki, Yumichika Ayasegawa
Žánr: Drama, Romantika, Tragédie / Darkfic / Depresivní
Upozornění: Žádné
Ostatní: Žádné
Výzvy: Žádné
Série: Žádné
Kapitoly: 1 Dokončeno: Ano
Počet slov: 961 Přečteno: 531
Publikováno: 01.09.12 | Aktualizováno: 01.09.12
Poznámky k povídce:

Tato povídka je věnovaná Kiss-chan(Rukii-chan), které jsem to slíbila už minulý týden.

1. Kvìt Sakury by Teresa1996

Kvìt Sakury by Teresa1996

Sakura no Hana
(Květ Sakury)


Je po bitvě. Dobojovalo se. Země je zbarvena krví a nasákla slzami. Nepřátelské vojsko je pobito a zbylí přeživší uvězněni. Členové všech divizí jsou roztroušeni po okolí a hledají své padlé, kapitány, přátele uvězněné mezi troskami. Všichni, kdo se ještě udrží na nohou, pomáhají s odklízením napáchaných škod.

„Byla to krvavá bitva.“ pronesl Shunsui, když si obhlížel okolí, „Takovou Soul Society ještě nezažilo. Zanechala smutek v mnoha duších.“
Ukitake soucitně přikývl.

Avšak i na této bitvě bylo něco pozitivního. Spojila všechny dohromady, přátele i rivaly.

„Našel jsem dalšího!“ houkl Zaraki směrem k Hanataroovi.

„Potřebujeme víc nosítek! Vy tam! Trochu sebou mrskněte, támhle vás potřebují!“ křičel Mayuri.

„Potřebuji sem lékárničku! Mám tu jednoho ošklivě popáleného!“ zavelela Unohana.

Komamura, za pomoci svého Kokujo Tengen Myo’o, pomáhal odklízet trosky budov, společně s Ikkakem a Yumichikou.

Grimmjow zapomocí Cera odstraňoval sutiny, přes které by se jinak nedalo dostat.

Avšak každá z bitev, malá či velká, nese oběti. V tomto případě si vyžádala duše přátel. Lidí, jejichž místo v srdcích ostatních jde jen těžce znovu zaplnit.

Rukia seděla opřená v okně a sledovala dění okolo. Do místnosti vešla Kitsune.
„Byakuyovo tělo se ještě nenašlo?“ zeptala se.
Rukii vyhrkly slzy. Kývla hlavou na znamení souhlasu. Kitsune ji objala a pohladila po hlavě.
„Neboj se. On se najde. Určitě není mrtvý.“ Pošeptala jí do vlasů.
Sama však v tuto možnost již nevěřila.

Ve dveřích za Kitsune se objevil Reji.
„Je mi líto, ale po kapitánovi jakoby se slehla zem. Nikde nemůžeme najít jeho tělo.“
Zadívala se z okna na květy, které opadávaly z mladičké sakury.

~~~~

„Kitsune. Pojď se sem podívat.“ Ozval se Byakuyův hlas.
Kitsune se zvedla od svých kresbiček a přiběhla do zahrady.
„Uá! Ty jsi koupil novou sakuru!“ na tváři se jí objevil úsměv.
„Líbí se ti?“
„Ano!“
„Koupil jsem ji pro tebe.“
Kitsune se rozzářily oči.
„O-opravdu?“
Byakuya přikývl.
„Bude ti připomínat, že ať budu kdekoliv, dokud tato sakura pokvete, budeš vědět, že má duše je stále s tebou.“
Kitsune mu darovala medvědí objetí, což Byakuyu překvapilo. Na tohle není zvyklý. Ale líbilo se mu to.


~~~~

Grimmjow pročesával blízký lesík, jestli se tam snad někdo neukryl.
„Hej Ichigo! Naklusej sem! Něco jsem našel!“
Ichigo přiběhl.
„Podívej.“
Grimmjow držel ruce, sic lehce zkrvavené a potrhané, kapitánské haori se znakem šesté divize.

Kitsune seděla v rohu svého pokoje. Rty se jí chvěly a v očích se leskly slzy. Venku se mezitím spustilo do deště. Jako by obloha plakala s ní. Kapky bubnovaly na okenní parapet a vytvářely tajemnou, ale smutnou melodii. V hlavě se jí vybavovaly poslední momenty Baykuyova života. Jeho poslední pohled pro ni a slzu, která mu ukápla, než se jeho tělo svalilo na zem, bez života. Přitiskla si kolena blíž k hrudi a nechala slzám volný průchod.

„Sakura hirahira maiorite ochite,“

(Třešňové květy padají, třepetají se ve větru,)


Kitsune zvedla hlavu a zaposlouchala se do melodie, která přicházela jakoby odnikud. Slzy přestaly téct.

„Yureru omoi no take wo dakishimeta,“

(Přijímají každičký kousek mé lásky,)



Ta píseň jí přišla povědomá. Přiběhla k oknu a rozhlédla se. Nikoho však neviděla. Rozběhla ven z místnosti.

„Kimi to haru ni negai shi ano yume wa,“

(Dokonce i teď sním ten sen, za který jsem se pro tebe modlil tehdy na jaře,)



Otevřela dveře na terasu a rozběhla se přes zahradu k hlavní bráně.

„Ima mo miete iru yo sakura maichiru.“

(Třešňové květy se roplývají.)


Otevřela velikou dřevěnou bránu, oddělující pozemky rodiny Kuchiki od okolního světa. Vyběhla úplně bosa ven. Déšť nepřestával a smáčel jí vše suché. Rozhlédla se okolo, ale nikoho neviděla.
„Asi se mi to jen zdálo.“ Vzdychla si.
Vánek si jí pohrával s vlasy a přinesl sebou i pár sakurových květů. Otočila se zpět k bráně. Zatlačila do dřevěného masivu a najednou uslyšela kroky. Otočila se a spatřila siluetu muže, jak se prodírá mlžným oparem, jako by to byly hedvábné závěsy. Jednu ruku si držel na boku, odkud vytékala stužka krve a druhou držel svěšenou podél těla. Havraní vlasy mu zakrývaly obličej a ztěžka se mu dýchalo. V Kitsune se začaly smíchávat pocity radosti a potřeba plakat. Jen pár metrů přes ní se muž svalil na zem. Kitsune k němu přiběhla. Klekla si chytila jeho hlavu do dlaní.
„Ty ses vrátil!“ z očí se jí znovu spustily slzy.
Tentokrát to byly slzy radosti. Muž se ještě stihl pousmát, než upadl do bezvědomí.
„Rukio!“ zařičela z plných plic, „Prosím, vydrž to…“pošeptala.

Rukia přiběhla nejrychleji, co jen mohla.
„Nii-sama!“ vyhrkla.
Klekla si k němu a okamžitě jej začala léčit.
„Budeš v pořádku, Nii-sama! To ti slibuju!“

~~~~

Kimi no koe ga kono mune ni
Kikoete kuru yo

(Ve svém srdci,
Slyším tvůj hlas)

Sakura hirahira maiorite ochite
Yureru omoi no take wo dakiyoseta
Kimi ga kureshi tsuyoki ano kotoba wa
Ima mo mune ni nokoru sakura maiyuku

(Třešňové květy padají, třepetají se ve větru,
Přijímají každičký kousek mé lásky,
I teď, ta silná slova, která jsi mi dala,
Zůstávají v mém srdci; třešňové květy tančí)

Poznámky na konec:

Píseň, která bylo v této povídce použita se jmenuje Sakura od Ikimono Gakari.

This story archived at http://www.tenrai.cz/viewstory.php?sid=1962