- Velikost textu +
Autorovy poznámky ke kapitole:

Další kapitolka.

***

Sasuke se probudil uprostřed noci. Ospale si promnul oči a poté se posadil. Když vykoukl ven, poznal, že je ještě noc. Byla tam tma jak v pytli. Jeho zrak padl na objímající se dvojici. Tedy, objímající je moc silné slovo. Itachi ležel na boku a ta růžovlasá potvora se na něho lepila. Zhnuseně si odfrkl. Radši své oči přemístil někam jinam. Naskytla se mu další zajímavá podívaná. Naruto, tisknoucí se na jejich senseie. A aby toho nebylo málo, klepal se zimou. Ušklíbl se. Je to fakt ubožák... ten ví, jak sbalit chlapa! Pousmál se a zvedl se. Zadíval se na oheň. Nedivím se, že je Narutovi taková zima, když to ani nehoří. Zavrtěl hlavou a došel pro dříví, které o něco později do ohně naházel. Chtěl si jít zase lehnout, aby vyhnal myšlenky a svého bratra a jeho týmovou partnerku, když se najednou zarazil. Ucítil obrovský příval chakry, který se velice rychle blížil k jejich společnému úkrytu. Velice opatrně se začal přibližovat k vchodu do jeskyně a pro jistoty začal blokovat svoji chakru. Kdyby náhodou, protože nikdy nevíte. Když už byl u vchodu, chtěl aktivovat Sharingan a zjistit příčinu té veliké charky a do ruky si vzal klacek, aby mohl nově přicházejícího fláknout, protože u sebe nic neměl (katana byla u ohně), někdo mu zacpal pusu a přemístil ho do malého výklenku.

„Ššš, buď chvíli v klidu." Zašeptal mu do ucha, když se Sasuke snažil dostat ze sevření jeho „únosce." Sasuke ztichl a ticho bylo všude. Ozývalo se jenom kapání deště.

„Taky to cítíš, že ano?" zeptal se. Černovlásek vykulil oči. Za ním stál Itachi! Začal sebou opět zmítat, až měl jeho bratr co dělat, aby ho vůbec udržel. „Tak sakra zůstaň v klidu. Copak ses za těch šestnáct let života nic nenaučil?" klidnil ho a odkryl mu ústa.

„Tseh,"odfrkl si Sasuke, „takže ty si ještě pamatuješ, kolik je mi let?" zasyčel a bouchl ho pěstí do břicha.

„Argh." Vydal ze sebe Itachi zvuk bolesti, avšak své pevné sevření nepovolil. Naopak, přitiskl si bratra ještě blíž. „Opravdu není čas na to, řešit rodinné problémy, ale myslím, že bychom měli..." v té chvíli se zastavil. Chakra byla čím dál tím blíž. „Kde máš katanu?" zašeptal. Sasuke ucítil na krku jeho teplý dech. Nevědomky přivřel oči. Hned je ale rozevřel. Měl pocit, že něco zaslechl.

„Slyšíš to?" zeptal se staršího Uchihy. Opravdu. Někdo tam venku volal. Volal někoho. Čím víc se to přibližovalo, tím víc to bylo zřetelnější.

„Zní to, jako by někdo volal..." začal Sasuke, ale přerušil ho jiný hlas.

„ITACHIIIIIIII!!!" zavolal někdo. Jmenovaný sebou prudce škubl.

„Deidara." Určil. Zavrtěl hlavou. Ale hned sebou škubl znovu.

„Co pořád děláš!" obořil se na něj jeho mladší bráška.

„Tak zaprvé, to muselo vzbudit ostatní, takže mě ta holka bude hledat a zadruhé, někde tam venku bloudí moji dobří přátelé. Nenechám je tam zemřít."
Vysvětlil mu. Sasuke si opět odfrkl.

„Od kdy tobě na někom záleží?" zavrčel.

„Od té doby, co k nim patřím. Je to moje jediná rodina." Řekl. Tato slova Sasukeho hluboce ranila. Je to moje jediná rodina. Je to moje jediná rodina. Běhalo mu v hlavou, kterou o chvíli později prudce zavrtěl hlavou, aby tyto myšlenky vyhnal. Ucítil, že se od něj Itachi odlepil, a někam jde.

„Deidara!" uslyšel, jak volá. Přišel k němu, aby se koukl, kdo přišel. Ale nikoho neviděl. Tedy, zatím. O něco později se do jeskyně s hlasitým „Itachi!!!" vřítila zmoklá blonďatá slepice a Itachiho porazila.

„Itachi!!! Kde jste celou dobu byli, my vás jako blbci hledáme." Nadával, zatímco ho objímal. Za ním se ukázal další člen Akatasuky. Jeho zrak padl opět na objímající se dvojku. Teď to bylo úplné objímání.

„Co tu děláte?" zeptal se starší čerooký muž.

„Madara-san vám něco zapomněl říct a poslal nás, jenže pak přišla ta hrozná bouřka a ... byli jsme v... zadní části těla." Odpověděl mu Deidara. „Kisame!" zavolal na právě se probouzejícího žraloka a přišel k němu k ohni. Černoočko si všiml, že po sobě Itachi a poslední Aka člen, tedy Sasori hodili vražedné pohledy. Copak si asi udělali... zamyslel se.

Deidara si sedel vedle Kisameho, když se najednou zarazil. „Co tu dělají oni." Ukázal na ninji z Konohy a pošoupl se, protože si vedle něho sedl Sasori.

„Domluvili jsme se, že než přestane pršet, nic si neuděláme." Vysvětlil Sasuke Kakashiho stupidní plán. Dei se na něho otočil.

„Se docela divím, že ty a Itachi nejste dávno mrtví. Myslel jsem, že se nesnášíte."

„Taky že jo." Zavrčel černovlasý.

„Ale dohoda je dohoda." Řekl Kakashi. Sakura se zadívala na Itachiho a nasadila pózu „alá je mi zima". Itachi si toho všiml a sedl si vedle ní.

„Jsi v pořádku?"

„Ne." Zavrtěla Sakura hlavou. Itachi jí tedy objal. Sakura se k němu spokojeně přitiskla a Sasuke měl chuť, udělat si z ní jehelníček. Nebo spíše kuneiníček. Nevědel proč, ale nějak mu vadilo, když se ta nána dotýkala jeho bratra. Nechápal to.

Naruto měl pořád hlavou sklopenou k zemi. Probudil se totiž vedle Kakashiho. Ne, že by mu to vadilo, ale... on svého senseie tolik miloval! A on? Bral ho jenom jako žáka! Nikdy u něj nebude mít šanci... nikdy.
Sakura si toho všimla.

„Naruto, je ti něco?" zeptala se schválně. On na ni upřel svá modrá očka. Jen zavrtěl hlavou. „Ale určitě ti musí něco být. Copak se stalo, někdo tě nechce?" Po tom, co Naruto zbělal poznala, že uhodila hřebíčkem na hlavičku. To je ale mrcha. Pomyslel si Itachi a pustil se jí. Ona na něj vrhla tázaví pohled, ale on se na ni ani nepodíval.

„Sasuke, můžeš jít se mnou, prosím?" zeptal se a zvedl se. Sasuke kývl a vydali se někam, kde by bylo soukromý.

„Tak co se stalo?" optal se starší z nich.

„No... já víš, zamiloval jsem se." Začal rudnout.

„Do Kakashiho." Doplnil ho. Naruto teď byl červený jak rajče.

„Jak to víš?"

„Je to vidět, zvlášť když jste se na sebe v noci lepili." Tomu snad vybouchne hlava z překrvení. Pomyslel si a sledoval blonďáčkovu tvář.

„No víš... začalo to tak, že jsem mu začal odpouštět jeho pozdní příchody. ˇTo přežijemˇ, říkal jsem si. Pak se mi začalo líbit být v jeho blízkosti. A najednou... děsně jsem žárlil na každého, kdo s ním byť jen promluvil, nebo nedej bože se ho dotknul! Už nevím, co mám dělat."zoufal si. Teď byl bílí naopak Sasuke. Žárlil na každého, kdo se Kakashiho dotknul nebo s ním mluvil. To samé cítím já, když Sakurva mluví s Itachim! Není možné, že bych... ne! To není možné!

Naruto poznal, že je Sasuke jaksi mimo, protože na něj mluvil dobrých pět minut, a on pořád nic. Takže si jen povzdechl, pokrčil rameny a odešel.

Sasuke na tom byl psychicky opravdu špatně. To není možné... já ho přece nemůžu milovat!

 

Autorovy poznámky na konec:

Snad se líbila. Příští kapitola bude po Vánocích.

Sayonara!