- Velikost textu +
Autorovy poznámky ke kapitole:

Tak jsem si po dlouhé době uvědomila, že již přepsaná povídka ještě není tady ^^ Gomenasai, už pracuju na jejím přendávání sem, tak si jen chvilku počkejte ^^

***

Druhý den měli všichni až na Zetsua (jeho žaludek už byl na podobné věci zvyklý) žaludeční nevolnosti. I když všem Hidanova večeře chutnala, jejich žaludek byl bohužel pro Hidana chytřejší.

"Cos do tý večeře proboha dal? Nějaký projímadlo?"

"Nic zvláštního, jenom kuře." To jsem zvědav, kdy to pokouknou.

"Ještě nikdy mi nebylo po kuřeti blbě." Aby ne, tomu týpkovi bylo přinejmenším šedesát. "To nevím, asi si vaše žaludky špatně zvykaj na kvalitní stravu." Tý jo, já lžu jako když tiskne a nikomu to nepřijde divný.

"Prej kvalitní stravu" odfrknul si Kisame.

"No samo sebou. To byla ta nejkvalitnější slepice, kterou jsem v sídle chytil." Až na to, že v sídle žádný slepice nejsou. Maximálně ty modrovlasý.

"Mno, asi to budeme muset přežít" kapituloval žralok a radši se odporoučel na záchodky, kde chtěl otevřít brány pro další část Hidanova "kuřete". Jen ať trpěj. Tohle maj za to, že jsem jim musel dělat šaška.

"A kdo má dneska vlastně službu?" Hidan už nedokázal přemoct úšklebek, který si tam šetřil na horší časy.

"Dneska? Jo dneska to schytal Deidara."

"Deidara? Tak to se setsakramentsky pobavím."

V poledne, oběd

"Tak copak nám Deidara udělal k obědu?" zeptal se Pein, kterému se po Hidanově "kuřeti" už značně ulevilo.

"Polívka z kopřiv (poznámka Suisei: nevím jestli se dá polívka z kopřiv vařit a jestli to vůbec může být poživatelné, ale co by náš šéfkuchař Deidara neudělal, že :D) , nudle s vajíčkem a vanilková zmrzlina s polevou z lesních plodů (neptejte se mě, kde jsem přišla na tohle xD)."

"To zní dobře, jen doufám, že to nebude mít podobné účinky jako to Hidanovo kuře" poznamenal Pein a neodpustil si přitom ironický tón.

"Hele, já nemůžu, že váš umíněnej žaludek nemá rád lidi…." Hidan se uprostřed věty zarazil, když zjistil, co právě řekl. A je to v prdeli Hidane… Nikdy bych si nepomyslel, že se prořeknu sám..

"LIDI?! JAKÝ LIDI?! CHCEŠ MI NAZNAČIT, ŽE TO, CO JSI VYDÁVAL ZA KUŘE BYL ČLOVĚK?!"

"Já se přeřek, chtěl jsem říct: slípky."

"Ale řekls lidi."

"Ne, opravdu jsem se přeřekl."

"Hidane, už je vidět, jak ti naskakuje na čele tik. TYS NÁM DAL MÍSTO KUŘETE ČLOVĚKA?!"

"Fajn, obětoval jsem ho a to, co mi z něj zbylo jsem vám dal k jídlu" to už Hidan kapituloval. Všichni tomu přihlíželi s otevřenou pusou a všichni najednou zvolali: "Cože?! Ty idiote!"

"Jo, byl to chlap a bylo mu šedesát."

"Ty idiote! Za tohle budeš do konce týdne mýt hajzly, po tom, co jsem se tam chodili vyprazdňovat." Tohle byl Konanin verdikt a byl opravdu tvrdý.Že já dement radši nelovil ty slepice. "Hai…"

"A kam se půjde dneska?"

"Co třeba do lesa na houby?" navrhl Deidara.

"A kde je celou tu dobu Tobi, Deidaro?"

"To je tajemství."

"Deidaro!"

"Svázaný u mě ve stanu" pípl Deidara.

"Dojdi hned pro něj a do konce našeho výletu a v podstatě do konce tvého pobytu v Akatsuki ti ho dávám na starosti." Když Deidara Tobino přinesl, tak každý žasl nad tím, jaký tu byl bez něj klid. Ano, Tobi otravoval, co to šlo a nejvíce ze všech to odnášel Deidara. Protože se všichni snažili udržet Peinovy nervy co nejdýl v pořádku, tak museli krotit hlavně Tobino, který byl schopný člověka připravit o nervy za necelou minutu bez větších námah. Večer, všichni až na Peina s Tobim jsou totálně zničení z výletu

"Já toho skrčka zabiju!" vyhrožoval Deidara, který musel celou cestu Tobino nést na zádech, jelikož se Tobi vymluvil, že má úpal a nemůže chodit. 

"Radši nevraždi a vař."

"Fajn" zabručel Deidara a vařit.

"Celozrnné knedlíky a houbovou omáčkou!" zvolal Deidara a podával jídlo na stůl. "Mňám! Vy jste rozený kuchař sempai!" Jestli to přežiju, pak to bude holý zázrak! Bědoval Deidara a bez jakékoliv chuti něco jíst se vydal do stanu.