- Velikost textu +

Kapitola 4. - Otázka



„Akatsuki?“ zeptala se nechápavě Sakura.


„To není dobré. Měli bychom okamžitě informovat Tsunade-sama. Koukají z toho potíže,“ řekla Hin a rychle se vydala dál.


Naruto i Sakura se vydali za ní. Po chvíli začalo pršet, přesně jak si Hinata myslela.


Když byli, půl dne od Konohy, tak se utábořili na kraji lesa.


„Už jen půl dne a jsme v Listové,“ řekl Naruto nadšeně, při vzpomínce na rámen.


Sakura se zasmála.


„Jděte spát, já budu hlídat, kdyby se náhodou něco stalo,“ řekla jim Hin.


„Tak dobře, ale když budeš unavená, tak nás vzbuď,“ přikázal jí Naruto.


Naruto se Sakurou zalezli do stanu. Po chvíli se ozvalo tiché růžovlásčino oddechování, které se mísilo s blonďáčkovým chrápáním.


Konečně mohla Hin přemýšlet nad sebou bez vyrušení.


Půl dne cesty mě dělí od příchodu do ANBU! Nemůžu se dočkat, až zase uvidím Yuua.


V tu chvíli jí to docvaklo.


Počkat! Yamato-sensei jednou říkal, že když přišel od ANBU, dostal nové jméno. Říkal, že se ve skutečnosti nejmenuje Yamato, ale Tenzou. Blesklo Hinatě hlavou.


To znamená, že Yuu se tak nejmenuje. Ve skutečnosti se jmenuje úplně jinak. A zajímalo by mě, z které je vesnice. Nakonec to určitě dopadne tak, že to bude někdo z mých známých. Co potom budu dělat?


Uvažovala nad tím celou noc, ani Narutovo chrápání jí nevyrušilo. Za tu dobu, co hlídala, se nic zajímavého nestalo, a tak když ráno vysvitlo slunce, šla se na chvíli protáhnout.


Chodila okolo jejich tábořiště a lehce si rozhýbávala ztuhlé tělo.


Po chvíli vylezl Naruto ze stanu.


„Dobré ráno, Hinato,“ pozdravil ji s úsměvem.


Hin jen kývla na pozdrav.


Po rychlé snídani se dali opět do balení. Netrvalo dlouho a už běželi směrem domů.


„Ještě dvacet minut,“ ozval se Naruto, když už bylo poledne.


Slunce bylo na půli cesty přes oblohu, když konečně uviděli známá místa.


Začali běžet jako o závod.


Konečně uviděli bránu Konohy. Přibližovali se velmi rychle. Všichni byli šťastní, že se vrátili v pořádku.


U brány je přivítali Izumo a Kotetsu. Chtěli s nimi prohodit kus řeči, ale oni pospíchali za Hokage


.


Ve své kanceláři měla Hokage jako obvykle dost práce. Všude se váleli hromady s papírů a prázdné lahve od saké. Kupodivu byla Hokage střízlivá.


Ozvalo se zaklepání.


„Dále,“ vyzvala klepoucího.


Do kanceláře vstoupil tří členný tým.


„Bábi Tsunade, mise byla úspěšně splněna,“ zakřičel Naruto, jen co otevřel dveře.


Tsunade se objevil na rtech úsměv.


„Konečně jste dorazili,“ řekla Tsunade a nastavila ruku.


Naruto na ní nechápavě koukal.


Hin do něho strčila a ukázala na svitky, které měl v baťohu.


Začal se prohrabávat baťohem, až našel dva svitky. Podal je Hokage, která si je okamžitě přečetla.


Oplatila jim úsměv, za dobře vykonanou práci.


„Napadl vás někdo během mise?“ zeptala se Tsunade vážně.


„Ano, dva ninjové. Když jsme je přemohli, řekli nám, že jsou to poskoci Akatsuki. Ale nám se to nezdá, nebyli zas tak silní,“ vysvětlovala Sakura.


Tsunade se zamyslela. Nic, ale nevymyslela, a tak jim dala volno.


Sakura s Narutem byli na odchodu, ale Hin čekala, až odejdou. Zavřely se dveře.


„Hokage-sama,“ řekla Hin.


„Ano, Hinato?“ zeptala se.


„No … já … já bych se chtěla přidat do ANBU jednotek,“ řekla a čekala na Tsunadinu reakci.

Autorovy poznámky na konec:

Snad se líbilo. n_n