- Velikost textu +

„Jedeme na výlet la, la, láááá.“ Ozývalo se celým autem pořád dokola a pořádně hlasitě. No autem. Malý skromný, modrý brouk, který se ze všech sil snažil udržet na všech čtyřech kolech, uprostřed silnice.

„Už sklapni, ty bloncko!“ Rozkřikl se muž s krátkými zrzavými vlasy, který seděl za volantem a plně se soustředil, aby při řazení neutrhl řadící páku. Přece jenom tohle auto nemělo automatický vůbec nic.

„Alééé no táák, zpííívejte se mnou.“ Pěl dál blonďáček, který ani nezaregistroval jednu z mnoha narážek na své pohlaví.

„Ještě jednou se z tvý huby ozve vysoké „c“ a useknu ti hlavu mojí kosou.“ Zaúpěl Hidan a výhružně jí pozvedl, aby Deidarovi nahnal strach.

„Deidara-senpai být dobrý kluk. Dobře zpívat.“ Postavil se na stranu svého parťáka značně pomatený Tobi, který se snažil nacpat si skrz masku do pusy lízátko. Dokonce to zkusil otvorem v masce, kterým se obvykle díval, ale docílil akorát toho, že se píchl sladkým pamlskem do oka.

„Za to Tobi být uprchlík z psychiatrický léčebny.“ Ozval se Itachi, který se tísnil mezi Deidarou a Tobim a snažil se celou cestu mlčet.

„Tobi být hodný kluk.“ Zastesknul si muž s maskou a odvrátil hlavu. Dotčeně se díval z okna. Mezitím už se zase Deidara věnoval zpěvu.

„Brm, brm, brm... Jedu si svým malotraktorem.“ Vyřvával v rytmu rádia, které Pein pustil v domnění, že to blondýnu přeřve. Bohužel opak byl pravdou. Itachi si na uši nandal růžové chlupaté klapky, které našel pod sedadlem. Nejspíš se tam válely už od zimy, kdy si Deidara vyrazil na maškarní v kostýmu Barbie ála Snow Queen. Aspoň tenkrát si Tobi našel záminku trávit čas se svým parťákem. Dělal totiž Barbie Kena.

„Tak to by stačilo Jashine.“ Zařval Hidan a překulil se z předního sedadla spolujezdce dozadu. Už už se vrhal na Deidaru, když se do toho vmísil Tobi. V domnění, že Deidaru zachrání, se k němu naklonil. Bohužel s takovou vervou, že plnou parou převálcoval Itachiho sedícího mezi nimi a namáčkl mu jeho hlavu do Deidarova klína. Ten jen vypískl a z vysokého „c“ se stalo to nejvyšší „c“ co kdo kdy slyšel. Itachi se snažil narovnat. Klapky mu místo uší kryly oči a Tobi se po něm zběsile válel. Hidan máchal kosou sem a tam, Deidara pištěl, když v tom Pein prudce šlápl na brzdu.

„Jsme na místě.“ Oznámil suše a vystoupil z auta, jak nejdůstojněji uměl. Jenže stačilo si do dveří přibouchnout akatsuki plášť a jeho důstojnost byla tu tam.. Tobi i Deidara otevřeli dveře součastně, ale jelikož byli v autě nacpaný jako olejovky v plechovce, oba taky součastně vypadli.

„Ale néé.“ Vykvikl Deidara, protože přistál v ne zrovna malé kaluži, neboť bylo těsně po dešti.

„Deidara-senpai! Tobi Vám pomůže!“ Hnal se k němu Tobi, ale po mokré zemi uklouzl a spadl rovnou na blondýnu. Když se snažil zvednout, přišlápl si plášť a rázem z něj měl minišaty.

„Tobi si zničit šatičky.“ Zavzlykal a už se chtěl přitulit k Deidarovi, ten ale včas uhnul, takže Tobi skončil v náručí Itachiho, který právě vystoupil.

„Jste jak nadržený králíčci na jaře.“ Sykl Hidan a ohnal se kosou.

„I když ty bloncko, když nemluvíš, za hřích by si stála.“ Ušklíbl se škodolibě Hidan.

„Ty nesmrtelnej šmejde... Zazpívám ti takovou píseň, že po ní chcípneš i ty.“ Zašklebil se Deidara a vyplázl na Hidana všechny tři jazyky.

„Mám rád zlobivý dravý kočičky.“ Opáčil na to.

„Aby ti ta kočička nevyškrábala oči. Deidara umí být i drsnej.“ Zasmál se Itachi.

„Deidara-senpai je moje kočička.“ Vmísil se do toho Tobi. To už ale Pein skoro zvracel.

„Vemte si košíky a jde se na houby.“ Zavelel zrzek a hodil po každém jeden košíček, který se doteď schovával v kufru. Všichni až na Tobiho ho chytli. Tobi to dostal přímo do hlavy. Po pár minutách se zvedl a klopýtavým krokem doběhl skupinku před ním. Hidan se už ztratil někde mezi stromy, Pein si šel taky po svém stejně jako Itachi. Jen Tobi se zuby nehty držel Deidary.

.........

Po dvou hodinách bloudění v lese jim konečně došlo, že to, co roste ze země, by mohli sbírat.

.........

„Tohle je umění.“ Rozplýval se Deidara nad muchomůrkou červenou a cpal si jí do košíku, ke zbylým deseti, které už tam měl.

„Deidara-senpai.“ Volal Tobi, řítící se dolů ze svahu, zatímco si škvírou v masce pokoušel do pusy nacpat borůvky. Krok za krokem sbíhal dolů, když šlápl na houbu a s výkřikem se skutulálel. Po cestě samo sebou sejmul i Deidaru. Oba letěli hlavou napřed. Deidara pod sebou drtil košík s poctivě nasbíranejma muchomůrkama, do té doby, než se zastavil o strom.

„Senpai?“ Zvedal se Tobi, plazíc se po Deidarovi. Ten jen nakvašeně posbíral své „umění.“ a mlčky si to odkráčel jinám.

.........

„Něco tu hučí... Někde blízko tu bude dálnice.“ Přemítal nahlas Itachi, který se vzápětí sehnul pro nějakou zelenou houbu a narval jí do košíku.

„Aspoň nepřijdu s prázdnou...“ Liboval si, když se natahoval pro další.

„To je divný, tady to hučí víc..“ Pronesl, ale než se nadál, letěl lesem jak splašená střela. Za ním letěl roj bláznivých lesních vos. Podle velikosti musely být nakažen radiací. Itachi doběhl až k autu, nacpal se pod něj a bláhově si namlouval, že tady ho ty píchlavý potvory nenajdou.

.........

Hidan mezitím místo, aby houby sbíral, kosil je svou pověstnou kosou.

„Pche.. Stejně to nejím, tak proč to budu sbírat“ Stěžoval si a šlapal po nich. Jeho malinký košíček už dávno ležel rozšlapaný v nějaké strouze.

.........

Pein jako jediný dokázal poznat, která houba je jedlá a která ne. Bohužel poznat hořčák od praváku už nedokázal, neboť to „co si“ odmítal strčit do pusy. Chodil po lese, co krok, to pád na hlavu. Jeho plášť byl nacucanej vodou, od toho, jak spadl to nějaké tůňky, která až podezřele páchla něčím neidentifikovatelným. Po další hodině doklopýtal až k autu, kde se posadil a opřel se o kolo.

.........

Mezitím Deidara sbíral další a další houby. Ještě že Akatsuki pláště měli kapsy, jinak by je neměl kam dát. Když se právě ohýbal pro další, Tobi k němu přiskočil, chytl ho za boky a prudce si ho k sobě otočil.

„Deidara-senpai.“ Vydechl a až se chystal ho i přes svojí masku políbit, když v tu se lesem ozval Hidanův hlas.

„Hele tu bloncu jsem chtěl já.“ Zařval a už se k nim hrnul.

„Nejsem bloncka, ale blonďák.“ Ušklíbl se Deidara a i s košíčkem se vydal zpátky k autu, kde už čekal Pein a stále schovaný Itachi. Zanedlouho se objevil i Hidan.

.........

„Kde se couráte?“ Ošil se Pein a už se soukal za volant.

„Kde je Itachi?“ Optal se Hidan, když si sedal vedle na místo spolujezdce.

„Já sem tady.“ Ozval se hlas odnikud.

„Co to bylo?“ vypískl Deidara svým oblíbeným „c“, když v tu se z pod auta, začal vyškrabávat Itachi.

„Pronásledovaly mě. Zaútočily na mě. Chtěly mě zabít.“ Křičel a celý se třásl.

„Kdo proboha?“ Otázal se Pein, kterému se už podařilo nastartovat.

„Takový lítací, pichlavý mrchy.“ Skoro brečel a nasoukával se na sedadlo vedle Deidary. Pein s Hidanem jen protočili oči. Nikdo se na nic neptal, nikdo nekomentoval zjev toho druhého. Auto se s prapodivným zvukem rozjelo. Po nějaké chvíli zavládla dobrá nálada, nad tím, jak hojně si vedli. Deidara měl plné kapsy, Itachi zadek plný štípanců a Hidan si skoro usekl nohu. Pein radši pomlčel, než aby rozebíral proč tak divně páchne.

„Mám pocit jako bychom něco zapomněli.“ Přemítal Itachi, když se rozvaloval vzadu na sedačce vedle Deidari.

„No jo, to bude můj košík. Se jak si nechtěně sám rozbil.“ Oznámil Hidan svojí ztrátu, zatímco se skupina Akatsuki vracela ve starém, modrém brouku do tajné skrýše.

.........

„Deidara-senpai?!, Hidane?!, Itachi?! Peine?!“ Volal Tobi do ticha lesa, když už asi dvě hodiny stál na cestě, kde mělo parkovat jejich auto.

„Tobi být popleta, určitě si muset splést cestu.“ Zhodnotil situaci a vrátil se do lesa, kde už na něj čekal rozzuřený roj vos, který tam zůstal po Itachim.

.........

„Kde máte Tobiho?“ Optala se Konan druhý den, když vařila smaženici, jak jinak než z poctivě nasbíraných hub Deidarou a Peinem. Všichni Akatsuki, co byli na výletě se na sebe podívali.

„Žádnej koš, Tobiho sme tam zapomněli!“ Zařvali součastně a už se rvali do brouka. Tobi zatím pobíhal po lese a cpal se radioaktivníma borůvkama.