- Velikost textu +
Poznámky:

Povídka je na objednávku, požádala si o ni Kiss-chan ^^

 

Byl krásný slunečný den, kdy teploměru velely teploty nad třicet (takže podle Toushira by to byl ten nejhorší den v roce). Vysoká rusovláska s košem plným jídla na zádech si to štrádovala po cestě na pláž a při tom si prozpěvovala. Dívku následovali další lidé.

„Kde ta Inoue bere tolik energie?“ zamyslel se Ichigo a popondal si deky, které nesl.

„Měl by ses stydět, ty debile. Má větší výdrž, než ty a to jsi shinigami,“ prohlásila Rukia a jednu Ichigovi uvalila.

„Tobě se to řekne, ty nic neneseš! Jenom podělaný ručníky!“ Utrhl se na ni oranžovovlasý mladík.

„Mohli byste přestat dělat větší dusno, než tu je?“ ozval se Toushiro s krabicí v rukou, ale řekl to nepřítomně. Jen zíral na Orihimin koš a tvářil se sklíčeně.

„Ale no tak, Shiro-chan! Je přeci krásné počasí, no ne?“ usmála se Momo s batohem na zádech, přičemž ho sestersky poplácala po hlavě.

Toushiro odtrhl oči od koše a zabodl je do Momo. „Neříkej mi Shiro a nešahej mi na hlavu.“

Izuru odhodlaně kráčel vpřed, nesl kopu slunečníků a oddychoval. „To zvládnu, to dám!“

„Neměl by ses tak přepínat, Izuru.“

„Neee, to je v pořádku, kapitáne!“ Ujišťoval rychle Gina, který ačkoliv nesl nad hlavou stůl, tvářil se jako obvykle.

„A jsme tady!“ Orihime se rozběhla po pláži a plácla sebou do písku, div nevysypala koš.

Kéž by ho rozsypala, pomyslel si Toushiro.

 

Pomalu rozložili deky, na stůl nandali jídlo a přikryli ho stínem slunečníku. Další slunečníky rozeseli vedle dek. Když už se konečně v plavkách chystali do vody (Toushiro zůstal pod slunečníkem a hrál si na to, že tam vlastně není a Momo se ho snažila odtáhnout), ozval se odkudsi výjek.

První do epicentra výjeku doběhl Ichigo a zůstal stát s pusou do kořán. Stála tam Orihime, před ní seděl na zemi Ulqiorra a... a stavěl si bábovičku.

Vzhlédl k dívce a chlapci. „Máte problém?“

Ichigovi zacukal koutek u pusy. „Problém?! Jasně, že máme problém!“

„Hej ty, Ul... No teda!“ Zpoza kamene vyšel  Grimmjow a z úst mu ještě koukal rybí ocas.

„T-ty jsi tu taky?!!!!“

Konečně také doběhla většina ostatních účastníků zájezdu a následovali řeči typu „to snad ne“ apod.

„Ty vado ty vado ty vadooooo!“ Zvolal Izuru.

„Copak se děje, Izuru?“ Zeptal se Gin.

„Nemám kuličku, nemám kuličku!“

„Jejky, já taky ne. Nehodička,“ prohlásil Gin.

„Kliiid,“ přerušil je Grimmujow a zazubil se. „Aizen je zavřenej a my nějak zrovna nemáme důvod ani chuť na vás útočit. Tedy já bych chtěl, ale pak by mi Harribel za rušení klidu udělala něco s...“ Úsměv zmyzel. „No prostě mi to za to nestojí.“

„Aha...“ řekl Ichigo. „A ty si jako myslíš, že ti věřím?!!!“

„No měl bys. Kdybychom chtěli útočit, tady Ulqiorra by už tu ženskou dávno zabil.“

Pohledy padli na zmíněného, ale ten se zadíval na Orihime a začervenal se.

„Páni,“ hlesla Orihime a uhodila pěstí do dlaně. „Tak pojďte s námi! Máme spoustu jídla i pro vás!“

„Inoue-san,“ hlesla přiškrceně Rukia.

„Z jaké je asi planety?“ zamyslel se Gin.

Izuru radši mlčel.

 

„Co tam dělaj tak dlouho...“ Toushiro pod slunečníkem zíral do dáli a nejradši by teď byl někde na Antarktidě.

„Třeba tam řeší něco vážného!“ Starala se Momo. „Možná bychom jim měli pomoct, co myslíš, Shiro-chan?“

„Na jednoho hollow je jich tam až až. Navíc je tam Ichimaru a neříkej mi Shiro.“ Všiml si, že Momo hledí někam za něj. Otočil se a spadla mu čelist.

Výprava se vracela v plném počtu a dokonce někdo přibyl. Ulqiorra, Grimmujow, Harribel a její Fracción.

„To si snad děláte legraci!“

„Jéééé! Toushiro-kun, Hinamori-saaaaan!! Hlavně neútočte!! Jdou na páááárty!!“ křičela Orihime.

„Cože?“ Tak trochu úplně nevěřil svým uším ani očím. „Jo, ta bude z Neptunu.“

„Názdar, mrně! Názdar, čarodějnice!“ Pozdravila Appaci a zazubila se. „Kde máte vaší lehkou děvu?“

„Neříkej Rangiku-san lehká děvaaaaa!!!“ obořila se na ní Momo.

„To si vážně děláš starost jen s tímhle?“ Povzdychl si Toushiro.

„Lehká děva?“ řekl zamyšleně Gin. „To není pěkné.“

„No a co, ty krokodýlí ksichte!!“ Pokusila se ho Appaci seřvat.

„Krokodýlí?“ špitl zklamaně Gin.

„Jo! Vrať se do Amazonky!“

Gin popošel dál a upadl do deprese. „Nikdo mě nemá rád...“

„J-já ano, kapitáneeeee!“ přihnal se za ním Izuru a daroval mu medvědí objetí.

„Vydíš ty opice? Takhle odradíš všechny chlapi,“ utahovala si z Appaci SunSun.

„Dámi, uklidněte se prosím,“ řekla Harribel a nepřipouštěla námitky.

„Jistě,“ usmála se Mila Rose a praštila ty dvě.

„Ehm, ehm,“ odkašlala si Orihime. „Takže jsem to už vymyslela.“

„Cože?“ zeptal se Ichigo.

„No, uděláme malou olympiádu. Budou tam různé disciplíny.“

„Pluto,“ prohodil Toushiro.

„Hm... budeme házet krikeťákem, plavat se zátěží a přitom hledat poklad!“ Jásala Orihime.

„To nezní špatně,“ kývala Rukia.

„Jo, zní to přímo příšerně,“ řekl Toushiro.

„No tak Shiro-chan!“ okřikla ho Momo.

„Je vedro a neříkej mi Shiro.“

„Poslouchejte,“ vložil se do toho Ichigo.

„Hm... je to dobrý nápad, ale kde jsou míčky a tak?“ přerušil ho Gin.

„V té krabici, co nesl Toushro-kun.“

Že já jí nezahodil, vynadal si jmenovaný.

„Teda Orihime, ty myslíš na všechno!“ pochválila ji Rukia.

„Poslouchejte,“ zkusil to zase Ichigo.

„A jaké budou ceny?“ chtěl vědět Izuru.

„Nějaké jídlo...“ zamyslela se Orihime.

Momo si všimla Toushirova otráveného výrazu. „A kandované fazole!! A další soutěž by mohla být v pojídání melounů. Je jich spoustu v plážové chatě!“

Toushiro zbystřel.

„Poslouchejte...“ Nikdo si Ichiga nevšímal.

„Skvělý nápad, Hinamori-san!“

„POSLOUCHEJTE DO PRD**E!!!“ Teď už Ichiga slyšeli všichni. „Co to má znamenat?! Jsou to nepřátelé a i kdyby ne, mám pocit, že o tyhle hovadiny stejně nemají zájem!“

„Nevadí mi se přidat,“ opravil ho Ulqiorra.

„Mě taky ne a můžu to brát jako začátek,“ poodešel Grimmjow od Harribel, „pomsty.“

„Já jsem pro. Stejně tu byla nuda,“ přisvědčila blonďatá žena rozvážně.

„Když do toho jde Harribel-sama, tak my taky!“ zakřičela Apacci.

Ichigo vyvalil oči. Hledal někoho, komu se to zdá divné. „Hej, Kitsuneyarou! Řekni něco!“

„Pobavíme se dobře, myslím si,“ opověděl Gin.

„Toushiro,“ zvolal Ichigo zoufale.

„Co je?“

„No že jsi taky proti?“

„Bude to... ehm... dobrý trénink...“

Zrádče, pokřtil ho v duchu Ichigo.

 „Takže můžeme začít!!“ zavelela Orihime.

 

Následně rozdělila všechny do čtyř družstev po třech asi takhle: Rukia, Gin a Appaci první tým, Izuru, ona sama a Ulqiorra druhý, Grimmjow, SunSun a Mila Rose třetí a Toushiro, Momo a Harribel čtvrtý. Všem se rozřazení samozřejmě hrozně líbilo. Ichigo šel dělat rozhodčího.

 

První disciplínou se stal hod kriketovým míčkem.

Za tým jedna házela Rukia. Napřáhla se a hodila. Po několika dlouhých vteřinách míček padl na zem asi kilometr od nich. „Hups,“ prohlásila.

„Orihime... kdo pro ty míčky bude běhat?“ řekl sklesle Ichigo.

„Rozhodčí,“ poskočila a vzala si míček do ruky.

„Fajn.“

Za tým dvě hodlala bojovat ona. Odstoupila si o kus dál a rozeběhla se. Zastavila se před čarou a hodila. Málem tím míčkem srazila Ichiga, který si popošel, aby to měl k míčkům blíž. „Sto metrů,“ vykvíkl nevěřícně.

„Jupí!“

SunSun se připravila za trojku. Míček skončil v nedohlednu, stejně tak jako míček Rukii.

Čtyřka byla na řadě a Momo si přehazovala míček z ruky do ruky. Napřáhla se a hodila.

„Do háje, můsíte to házet tak daleko?“ stěžoval si Ichigo.

Momo se zazubila. „Omlouvám se.“

Ichigo se plácl do čela a rozběhl se pro míčky. Po patnácti minutách se konečně vrátil i s vísledky.

„Tým tři má bod.“

„Samozřejmě,“ okomentovala to SunSun.

 

Další na řadě bylo plavání. Každý si na nohu uvázal závaží (to přinesla Orihime xD) a měl najít poklad ukrytý někde pod vodou. Gin, Izuru, Grimmjow a Harribel byli připraveni ke startu.

Po skoku do vody Grimmjow jakožto každá správná kočkovitá šelma spanikařil a chtěl vyplavat na hladinu. Zamotal se do závaží Harribel a tak se začali prát. Gin a Izuru zbyli sami. Ve stejný okamžik spatřili poklad a vydali se k němu.

Přímo u pokladu nevěděli co s tím. Nelítostný souboj nakonec vyhrál Gin vybráním nůžek, které porazily Izurův papír.

„Tým jedna má bod.“

 

Pro třetí a poslední disciplínu bylo vybráno pojídání melounů, k čemuž se Toushiro až moc hrnul. Kdo sní jako první celý meloun, vyhrává. Zbyli tito soutěžící: Appaci, Ulqiorra, Mila Rose a Toushiro.

Souboj začal. Appaci prostě jedla a jedla a jedla i se slupkou. Ulqiorra si s ovocem nevěděl rady a přemýšlel, jak se to asi jí. Mila Rose jedla rychle, ale způsobně. No a Toushiro to svojí rychlostí půl melounu za sekundu vyhrál.

„Čtvrtý tým má bod.“

„Ale to není fér!! On nesnědl to zelený!!“ nadávala Appaci. Na to jí zasáhl proud semínek vystřelených Toushirem.

„To se nejí, ti blbko.“

 

„Takže tu máme tři vítěze a jednoho poraženého. Vítězové dostanou rýžový dort s majonézou, kari pastou a krevetami a cena útěchy budou ty kandované fazole, co přinesla Hinamori-san!“

Z davu se ozvalo nepatrné zaskučení a Momo se málem mohla udusit smíchy, když vyděla Toushirův výraz.

Orihime s úsměvem otevřela koš a... „Je pryč! Ten dort je pryč!!“ Klesla na kolena a rozhlížela se. „Kde je? Kde je?“

 

Vysoká rusovlasá dívka ležela na dece na pláži s mokrým hadrem na čele, spala a okolo ní seděli Ichigo, Momo, Toushiro, Gin, Izuru a Rukia.

„Dort tu není! Kde jsou ty krevety...“ povídala.

„Asi má úpal, starala se Rukia.

„Měla by nosit klobouk,“ navrhl Ichigo.

„Doufám, že bude v pořádku,“ starala se Momo.

„Dojdu pro vodu,“ nabídl se Izuru.

„Měla by jít domů,“ řekl Ichimaru.

Vtom se Orihime zvedla a popadla Toushira za ramena. „Omlouvám se! Ten rýžový dort s majonézou, kari pastou a krevetami se stratil!“

Toushiro jen zamrkal. „Měla by jíst něco míň nebezpečnýho.“