- Velikost textu +
Autorovy poznámky ke kapitole:

Tak tahle část se mi zatím psala úplně nejhůře, snad to nebude moc poznat na (ne)kvalitě :)

***

Neji ani moc neječel díky přítomnosti TenTen, která ho při sebemenším pokusu zvýšit hlas zpražila pohledem. Hinatě bylo na první pohled jasné, že ho má pod pantoflem. Na to nepotřebovala mít byakugan, ale když to tak Nejimu vyhovovalo…proti gustu žádný dišputát. I když jí jen v relativním klidu vypočítával všechno, co se jí mohlo stát (od sežrání medvědem se dostal až k pádu do jedovaté škumpy) bylo jí přesto trapně a omluvila se mu, že mu přidělala starosti. Načež Neji odvětil, že kdyby se jí něco stalo celý klan se ho pokusí zabít, tedy pokud ho předtím její otec neroztrhá na kusy.


„Jak to myslíš?“ zeptala se tiše, měla za to, že její klan o ní jeví stejný zájem jako o kytičku konvalinek.


„Eh neber si to osobně, ale pokud by se ti něco stalo, tak by pak klan spoléhal jen a jen na Hanabi. Mno kdyby se to stalo, tak by většina lidí z rodiny urychleně opustila vesnici,“ oznámil s klidem a Hinata se začala cítit dost otráveně. Tohle bylo typické.


„Opravdu si řekla Inuzukovi že je to kretén?“ zaskočil jí Neji.


„Ne, to teda neřekla!“ ozvaly se unisono TenTen a Hinata. Neji protočil oči.


„Takže Yamanaka kecala,“ prohodil a Hinata zapomněla dýchat. Shikamaru měl pravdu, když říkal, že už to vědí všichni. Uáááá. Už po dvacáté si řekla, že se Kibovi musí rozhodně omluvit. TenTen nenápadně kopla do Nejiho, ten znechuceně protčil oči, nicméně Hinatu neohrabaně poplácal po rameni.


„Nic si z toho nedělej. Inuzuka je splachovací,“ zabručel nepřesvědčivě, ale Tenten vypadala, že je s tím co řekl je v celku spokojená.


„Eh-no Neji, řekl si to tátovi?“ Hinata upřímně doufala v zápornou odpověď. Kdyby se to její otec dozvěděl, bůh ví, co by dělal.


„Ne.“ Zněla odpověď a Hinatě spadlo hned několik balvanů ze srdce.


„Ale nepochybuji, že se to dozví.Yamanaka to už stačila rozkecat,“ po tomto prohlášení Hinata málem omdlela. TenTen Nejiho praštila do ramene a Neji se zatvářil ublíženě. Na jeho obličeji ten výraz vypadal neuvěřitelně komicky, jenže toho si Hinata nevšimla. Měla moc práce s vymýšlením dramatického odchodu ze světa.


„Hinato, to chce klid. Moc to hrotíš,“ řekla měkce TenTen.


„To ona všechno,“ zamručel Neji otáveně, čímž si vysloužil další ránu od TenTen.


„Asi máte pravdu,“ sklopila Hinata oči. Tenten se usmála a Neji si odfrkl.


„Ne asi. Určitě. A teď když nás omluvíš,“ mrkla na ni TenTen, popadla Nejiho za ruku a někam ho vlekla. Hinata zase zůstala sama. Podívala se na hodinky. Ještě dvě hodiny než začne něco dělat. A domů se jí opravdu nechtělo. Otec jí mohl ještě zapřáhnout do zvelebování rodinného sídla a až do večera by musela vytírat nebo mýt okna ( Sice jsme šlechta, ale nejsme takoví, jako byli ti nafrnění Uchihové. Takže popadni ten mop a neodmlouvej!)


Holt vvyrůstat u Hyuugů nebyl žádný med. Hanabi by mohla vyprávět.


Asi další půlhodinu si Hinata hrála na partyzána, několikrát se totiž málem střetla s Narutem a Ino. Podle toho, co vyposlechla z jejich hovoru, se asi snažili najít Sasukeho a Sakuru a vyvrátit to, co už věděla celá ves. Tedy to že ten Uchihovic kluk a ta růžová siréna spolu mají poměr.


Hinata si trochu zlomyslně pomyslela, že je to dobře, protože se alespoň Naruto přestane štvát za Sakurou a třeba z nedostatku jiných děvčat zakotví u Hinaty. Ale vzhledem ke svému maniodepresivnímu výstupu z rána, to nepovažovala v nejbližší době za reálné. Když se holt daří tak se daří. Pomyslela si, když vylézala z naštěstí prázdného sudu, kam rychle skočila, když asi po třetí slyšela uječené hlasy Ino a Naruta, žehrající nad zradou přátel. Jo přátele, zajímavě si ti dva představovali přátelství. Ino se Sakurou se neustále hádaly a nit na sobě nenechaly suchou a Naruto se Sasukem stále vedl jakousi nesmyslnou válku o to, kdo je lepší. Hinata nechápala, co si ti dva musí neustále dokazovat a pranic jí netěšilo, jak přitom Naruto ze sebe dělá stále většího vola. Povzdechla si a šla na opačnou stranu než Ino a Naruto. Hinata byla zamyšlená a cestu nesledovala už tak ostražitě a proto asi nebude překvapením, že do ní někdo v plné rychlosti vrazil. Ten někdo byl větší a těžší než Hinata, takže dost bolestivě spadla na zadek a prokousla si spodní ret. Pusa se jí okamžitě začala plnit krví a do očí jí vhrkli slzy. Cítila, jak jí někdo pomáhá na nohy. Ten někdo byl k jejímu překvapení Sasuke Uchiha, který jí zároveň nadával, že nedávala pozor na cestu. Hned potom se do něj pustila Sakura, která byla s ním, že pozor na cestu měl dávat on a hned si prorazila cestu k Hinatě, aby se jí podívala na krvácející ret.


„Není to nějak zlý, ale budeš mít jizvičku,“ okomentovala její „zranění“ zatím co jí na ranku nanášela nějaký bílý fujtajbl, co vytáhla z kapsy. Pálilo to jako peklo.


„Pálí to?“ zeptala se Sakura, a když Hinata kývla, spokojeně se usmála.“ To je v pořádku, je to skvělá dezinfekce, dostala jsem jí, když jsem byla na studijním pobytu v Písečné. Nejlepší na tomhle je, že když rána není moc velká, zastaví to krvácení a není potřeba šití, protože se rána sama zatáhne,“ vychvalovala tento výdobytek moderního lékařství a Hinata netušila, o čem to mluví. Měla víc práce s tím, jak to vysvětlí otci. Uměla si představit jeho ukázkový histerák, že jeho dceru někdo zbil. Poslední dobou na jakékoliv Hinatino zranění reagoval dost přehnaně a dokonce Tsunade donutil, aby Hinatě nepřidělovala žádné nebezpečné mise. Holt ho rodičovské pudy přece jen dohnaly. Zatím co Sakura bezstarostně štěbetala o novém léku, z povzdálí je chladně sledoval Sasuke.


„Nevidělas náhodou Sakuřina otce?“ zeptal se nečekaně. Hinata zakroutila hlavou.


„Ale viděla jsem Naruta a Ino, šli jako by směrem k místu, kde bydlí Shino a vypadali, že vás hledají,“ řekla hned potom, co jí Sakura přestala ošetřovat ret.


„Výborně, sotva jsme setřásli tvého tatíka, tak se musíme zbavovat těch dvou otrapů,“ zavrčel Sasuke směrem k Sakuře.


„Ale kuš, musíme jen počkat, než se to přežene. Táta do hodiny vychladne, na mě se nevydrží dlouho zlobit. Ale že ses ho bál když na tebe vylítl s tou katanou,“ zahihňala se Sakura a Sasuke jí zpražil pohledem.


„Neporovokuj a pojď, pokud se tu objeví Naruto, tak toho nesetřeseme tak lehce.“


Sakura naposledy Hinatě překontrolovala ret.


„Hele Hinato, nevidělas nás jasný,“ houkla na ní Sakura, potom ona i Sasuke v mžiku zmizeli.


Hinata jen nevěřícně zakroutila hlavou a zkusmo se dotkla rtu, který jí začal otékat. No skvěle ještě bude vypadat jak černošský trumpetista. Párkrát se prošla kolem vesnice a asi dvaceti lidem musela vysvětlovat, že se s nikým neservala, jen spadla a prokousla si ret. Při tom si v duchu slibovala, jak si to u Sakury později vybere.


Později se musela pochválit, když se šikovně vyhnula TenTen a Nejimu, kteří se šli po „tréninku“ někam napít. Kdyby viděl, jak vypadá, vytáhl by z ní, co se stalo a šel by Sasukeho zabít. Poslední dobou se snad prohlásil za jejího samozvaného bodyguarda…vždyť přece Hanabi nebyla takový spratek. No dobře byla, ale to neopravňovalo její příbuzenstvo se k ní chovat jako k porcelánové panence. Vždyť byla přece kunoichi, měla kekkei genkai, byla dcera váženého rodu a jen tak se něčeho nelekla.


„UÁÁÁ!“ zařval někdo těsně u jejího ucha a ona na oplátku zaječela, jako kdyby jí vraždili. Měla pocit, že jí srdce vyskočilo krkem a byla ráda, že udržela svou vylučovací soustavu na uzdě.


„Lekla ses?“ zeptal se Shikamaru a málem se dusil smíchy. Hinata mu dala pěstí do ramene.


„Jo lekla, málem jsem se pos…pomátla strachy.“


„Jo tak pomátla,“ uchechtl se a masíroval si rameno v místě, kam ho předtím praštila. Hinata ho probodla pohledem.


„Co tě to napadá děsit lidi!“ rozhodila rukama.


„Já neděsil lidi, ale tebe.“ ušklíbl se a začal něco hledat po kapsách. Hinata si znechuceně pomyslela, že asi cigarety. Po pár vteřinách Shikamaru vytáhl krabičku, pak ale zklamaně zaúpěl, protože byla prázdná.


„ Musím si koupit nový, nechceš jít semnou? Jako revanš ti koupím lízátko, histerko.“ zeptal se rozmrzele. „Pak můžeme rovnou skočit pro toho malýho otravu.“


Hinata se podívala na hodinky. Teprve tři čtvrtě na tři.


„Co tu vlastně děláš ulejváku?“


„Jak si řekla, ulil jsem se,“odpověděl klidně a vyrazil směrem k obchodu, kde si kupoval cigarety


„Nebudeš mít problémy?“ zeptala se Hinata a klusala za ním.


„Možná, není to jedno?“


„Tsunade se bude zlobit.“


„To bude, co já s tím?“ pokrčil rameny.


„Myslím, že by sis měl ujasnit priority,“ rýpla do něj Hinata. Shikamaru se na ní podíval bez sebemenšího zájmu.


„Ty mám ujasněný už dávno. Práce a podobné banality jsou až na úplně posledním místě.“


Hinata se raději rozhodla v problému Shikamaruova přístupu k životu moc nehrabat a raději se s ním snažila držet krok. Na to jak byl pohodlný, šel překvapivě rychle. Asi ho hnala touha po nikotinu, pomyslela si kysela, když za ním málem klusala.


„Copak? Nemám zpomalit?“ zeptal se s pobavením v hlase, když vedle něj Hinata napůl šla a napůl popobíhala.


„Ne,“zasupěla a vzápětí zatoužila vymazat mu ten kyselý úšklebek z obličeje. Ideálně kyselinou.


Shikamaru protočil oči, ale trochu zvolnil tempo, takže když došli k obchodu se smíšeným zbožím nebyla ani stopa, po tom, že se zadýchala.


 


„Neříkej, že zase nemáš!“ zakrákala asi nejsešleji vypadající žena, jakou kdy Hinata poznala. I když paní Tomo vypadala, jako kdyby utekla hrobníku z lopaty, byla to neuvěřitelně schopná obchodnice a frázi nejde sehnat, neznala.


„Nemám,“ usmál se na ní Shikamaru sladce(!) Paní Tomo si povzdechla a zakroutila bílou hlavou.


„Hochu, hochu. Říká ti něco rakovina plic?“ zeptala se, nicméně začala něco hledat pod pultem.


„Jo myslím, že se o tom zmiňovali na akademii ve zdravovědě,“ odfrkl si a Hinata jen nevěřícně zakroutila hlavou. On si opravdu z ničeho nic nedělal.


„Tyhlecty vtípky si šetři pro svoji mámu, drzoune. Mimochodem už jen kvůli svojí matce by si měl s cigaretama trochu brzdit. Jestli ti na to přijde ani Tsunade tě před ní neochrání,“ řekla mrzutě a podala Shikamaruovi jednu krabičku cigaret. Ten jen pokrčil rameny.


„Už mi bylo osmnáct, takže ona mi do toho nemá co mluvit, ostatně když mluvíme o mámě tak si vezmu ještě dva balíčky žvýkaček.“ Paní Tomo se rozchechtala a její smích zněl jako krákání vrány.


„Přece jenom se maminky bojíš. Né, že ne.“


„Kdo by se nebál mojí matky,“ odpověděl a pak se podíval na Hinatu. „Mimochodem jedno lízátko tady pro slečnu,“ usmál se a Hinata se na oplátku zamračila. Paní Tomo vypadala, že teprve teď Hinatu zpozorovala.


„Á slečna Hyuuga, co vy tady s tímhle vobezdubou?“ zeptala se a pak věnovala Shikamaruovi dlouhý pohled a opět se krákoravě zachechtala.


„Nemusíte nic říkat, stará Tomo umí mlčet. Nevypadá to, ale já taky byla mladá a Třetí byl sakra pěknej chlap," mrkla na ně. Hinata zrudla až po kořínky vlasů. Shikamaru jen protočil oči.


„Tak o kolik mě okradete dneska?“ zeptal se a vytáhl z kapsy peněženku. Hinatin otec tvrdil, že člověk se dá nejlépe poznat podle toho, jakou má peněženku. Shikamaru měl docela normální koženou pánskou, ale co Hinatu překvapilo, bylo, že když se chystal zaplatit, zahlédla mezi papírovými bankovkami a různými doklady ještě fotografii. Bohužel dřív než stačila zjistit, kdo na ní byl Shikamaru uklidil peněženku zpět do kapsy. Jediné, co stačila rozpoznat bylo, že to rozhodně nebyl chlap a že ta dívka byla světlovlasá. Že by měl Shikamaru holku? Později to musí zjistit.


Shikamaru Hinatu popadl za rameno a táhl ji z obchůdku.


„Pojď nebo o nás ta ježibaba začne šířit fámy, že semnou čekáš dítě.“ Paní Tomo se začala smát.


„Víš, že na mě lichotky neplatí mladej, a pozdravuj tátu,“ zavolala za ním ještě stařenka.


 


„Prosim.“ Shikamaru podal Hinatě jahodové lízátko. Byla to povedená náhoda, ale Hinata tuhle příchuť nejraději, proto poděkovala a bez okolků si ho rozbalila.


„Takže jde se pro skřeta,“ zavelel Shikamaru a Hinata přikývla. Cesta k domu, kde žili Narovi proběhla v poklidu Shikamaru si hvízdal a Hinata spokojeně cumlala lízátko.


Jenže když byli domu na dohled, zjistili, že už si malého někdo vyzvedl. Přesněji Kurenai. A nebyla sama. Nějaký muž jí držel za ruku, a když se ten někdo otočil, Hinatě vypadlo lízátko z pusy a ozval se tupý zvuk, jak dvě spodní čelisti zaduněly o cestu.

Autorovy poznámky na konec:

editováno: 4.3.2014