Několik zimních dnů Akatsuki by Bleska-girl
Obsah:

Co se stane, když se sejde celá Akatsuki v zimě v sídle?

Přečkají to celé ve zdraví?


Kategorie: Naruto
Postavy: Deidara, Hidan, Itachi Uchiha, Kakuzu, Kisame Hoshigaki, Konan, Pein, Sasori, Tobi, Zetsu
Žánr: Komedie / Parodie
Upozornění: Vulgární výrazy
Ostatní: Žádné
Výzvy: Žádné
Série: Žádné
Kapitoly: 24 Dokončeno: Ne
Počet slov: 24245 Přečteno: 143355
Publikováno: 07.03.08 | Aktualizováno: 02.01.10
Kapitola 22 by Bleska-girl
Poznámky autora:

Začíná přituhovat xD

 

 

Kisame otevřel dveře od sídla a když je za sebou zavřel, spatřil na podlaze ležící bezvládné tělo.

 „Itachi-san!“ vykřikl, když poznal majitele. Medika odhodil kamsi stranou a s nejčernějšími představami přiskočil k Uchihovi. Prstem na krku se snažil dopátrat známky života, přičemž ho šokovalo, jak je jeho kůže ledová. A když se podíval blíž, zjistil, že mladý muž má poněkud nafialovělý, namodralý nádech kůže.

 Kisame zbleděmodral. Takto ledovou kůži s tímhle namodralofialovou barvou mají jenom…

 Přinutil se na to nemyslet a raději se snažil najít Uchihův tep, což se mu nedařilo.

 „Tak ksakru!“ klel potichu. „Kde ho máš?“

 Pomalu už začínal být skutečně zoufalý a dokonce začal hledat tep na sobě.

 Když najdu tep na svém krku, nebude těžké najít ho i na Itachi-san. Pokud…

 Rychle to „pokud“ vyhnal z hlavy. Po chvilce marného hledání začalo jeho zoufalství hraničit s panikou. A konečně mu došlo, že tu vlastně není sám. Že je tu ještě jedna osoba, který mu může pomoci.

 

 Sasorimu cosi tvrdého a bolestivého narazilo do pozadí. Nad ním se ozvalo nadšené zatleskání a smích. Vzápětí následovala další rána a zase nával smíchu.

 „Tobi?!“

 „Zásah, Sasori-sama!“ povykoval nadšeně mužík v komíně. Vzápětí poslal další sněhovou kouli na Sasoriho zadek a opět se trefil.

 „Zase zásah!“ zavýskl.

 „Tobi! Ty zmetku! Okamžitě toho nech nebo-“

 „A už jsou na zemi!“

 Sasori se zarazil.

 „Kdo?“

 „Hidan-san a Kakuzu-san.“

 „A co?“ Proč mi tohle říká? To se při boji stává.

 „Nehýbou se.“

 Sasori úplně zapomněl, že chtěl Tobimu vynadat a říct opravdu cosi peprného. Plně ho zaujalo Tobiho hlášení.

 „A teď?“

 „Stále sněží.“

 „Na to sem se neptal,“ zavrčel nedůtklivě loutkař. „Chci vědět, co ti dva?“

 „Hidan-san a Kakuzu-san?“

 „Kdo jiný?“

 „Jestli se nezvednou nebo jestli je někdo neodnese, tak tam nastydnou.“

 Sasori-donno mlčel. Jeho… Jejich poslední naděje na vysvobození se venku povaluje na zemi.

 Jediní, kdo zbývá jsou jen Kisame-blb a Konan o které nevím, zda má dost síly mě vytáhnout.

 „Třeba jen odpočívají,“ pokusil se ho povzbudit Tobi.

 „Jo, třeba…“ zamumlal loutkař a v jeho hlase zaznívala rezignace.

 Chvilku bylo ticho.

 „Začíná více sněžit,“ poznamenal muž v komíně. „Jé! Sasori-sama! Co takhle postavit sněhuláka?!“ dodal nadšeně.

 Sněhuláci budou spíše z nás dvou. pomyslel si Sasori. Nebo spíše rampouchy.

 Loutkař si povzdechl a vzápětí se mu další sněhová koule rozpleskla o pozadí.

 „Zase zásah!“

 

 Když si Kisame uvědomil, že tu vlastně není sám, v mžiku vyskočil a hnal se ke dveřím od obývacího pokoje.

 „Konan!“ zakřičel. „Konan!!“

 Natahoval se po klice, když se dveře prudce otevřely.

 „No co-“ nedořekla, protože dveře do něčeho narazily.

 „Auuu!“ zaskučel žraločí muž a chytil se za čelo, kde mu už nabíhal boule.

 „Jejda, promiň. To je mi líto,“ omluvila se bez stopy lítosti v hlase. „Přimáčkni si na to stříbrnou lžíci.“ Pokud je tedy už Kakuzu všechny neprodal. Mám takové tušení, že už tu jsou jenom ty dřevěné…

 „A vůbec, co je?“

 „Itachi-san,“ mával jednou rukou do míst, kde ležel Uchiha.

 „Co s ním?“

 „On… On asi…“ zakoktal se.

 „No co on?“

 „Je asi mrtvý.“

 Poslední slovo mu Konan musela odečíst ze rtů.

 „Kisame, na tyhle vtípky nemám momentálně náladu,“ oznámila mu a mumlajíc něco o malých dětech se chtěla zavřít v obýváku. Kisame ji ale zadržel. Naštvaně se otočila, žralok ale promluvil první.

 „Konan, Itachi-san bezvládně leží na zemi. Kůži má namodralofialovělou, tep jsem mu nenašel a nevím, jestli dýchá.“

 „Tak to je mi taky líto,“ ucedila a opět se pokusila zavřít dveře. Tady na chodbě je fakt strašná kosa. napadlo ji a zimomřivě se zachvěla.

 „Konan.“

 Kunoichi se otočila a v jeho tváři spatřila čisté zoufalství a prosbu.

 „Fajn. Podívám se na něj, ale jestli je to jenom vtip…“ varovala ho a šla se podívat na údajně mrtvého Uchihu.

 Už ve chvíli, kdy k němu došla s Kisamem v patách jí bylo jasné, že žralok nepřeháněl.

 „Kisame,“ oslovila žraloka, který k ní přikročil. „Pomož mi ho otočit.“

 Žraločí muž přikývl a jedním prudkým pohybem Itachiho otočil. Ozvalo se hlasité lupnutí, ze kterého se mu zježily vlasy v zátylku.

 „Konan?“

 „To teď neřeš,“ odbyla ho. Přiložil mu prst na krční tepnu a druhou ruku na hruď. Zjistila, že žije.

 „Je to dobrý, akorát je silně podchlazený a…“

 „CHrrrrrr!“ Uchiha silně zachrápal a na závěr zamlaskal.

 „… já ho kopnu!“ dokončila větu.

 „Nejspíš z tý zimy usnul,“ pokusil se ho omluvit Kisame.

 Konan nebyla schopna slova.

 „Jak si říkala, je podchlazený. Vezmu ho do tepla.“

 Hodil si Itachiho přes rameno a odkráčel s ním do obývacího pokoje.

 Modrovláska stále klečela na místě a užírala se vztekem. Po chvilce, když už si myslela, že je dostatečně klidná, se zvedla a otočila se ke dveřím, za kterými bylo teplo. Do jejího zorného pole se ale dostalo něco, co upoutalo její pozornost.

 

  Kisame za sebou nohou zabouchl dveře a přemýšlel, kam s Uchihou. Jeho zrak padl na gauč u krbu, na kterém ležel polomrtvý, skutečně polomrtvý Vůdce. Zavrtěl hlavou. Konan by se asi nelíbilo, kdybych to místo uvolnil pro Itachi-san.

 Rozhlížel se po místnosti a hlavou se mu honilo tisíce nápadů. Položit ho na stůl, na zem, na Leadera... Nic nepřicházelo v úvahu. Nakonec ho opřel z boku pohovky. Uchiha tak byl nejblíže ohně, jak jen mohl být. K tomu ho Kisame přikryl dekou, kupodivu víceméně čistou a pak s Itachim zatřásl. Mladý muž po chvilce otevřel své onyxové oči a zmateně se rozhlížel okolo.

 „Uf,“ oddechl si žralok. „Už jsem se bál, že jsem tě ztratil.“

 „J-j-j-j-j m-m-m-i s-s-s-s-t-t-t-rašn-n-n-á z-z-z-z-z-z-im-m-ma.“

 „Není divu, když na sobě máš jen šortky a lehké tričko. Chvilku tu vydrž, dojdu ti do pokoje pro něco teplejšího a taky cestou najdu něco ostřejšího. To tě taky zahřeje.“

 Itachi se vzmohl pouze na přikývnutí. V tu chvíli se dveře s prásknutím otevřely a v nich stála -

 Bohyně pomsty. napadlo Kisameho.

 „Kisame!“ zahřímala „bohyně“. „Můžeš mi vysvětlit-“ Na zem dopadl neforemný balíček.

„-co znamená tohle?!“ ukázala na balíček, ve kterém poznal medika.

 

This story archived at http://www.tenrai.cz/viewstory.php?sid=214