„Přesně. Ale aspoň tu nemáme ty trapný uniformy jak v písečné," řekla naštvaně Temari
Kankuro beze slovo z pod svého tácu vytáhl ještě jeden sGaarou na něj dali nějaké jídlo ze svých táců a přisunuli ho k Temari.
„Díky," hlesla vděčně Temari.
„Si za chvilku zvykneš...ale není pochyb že sme tu udělali menší rozruch," řekl Kankuro
Temari se otočila a rozhlídla se kolem, všechny zraky byly upřené na ně.
„Co si takhle udělat dobrej den?" zeptal se Gaara.
„No proč ne?" řekla Temari a usmála se.
„Nemusíš se bát Gaaro, nemají žádný důkazy že si toho chlapa zabil!" řekl schválně nahlas Kankuro.
Temari se usmála.
„No to se nedivím když sme tak dobře zametli ty stopy," řekl nahlas Gaara.
„Měli sme ale to tělo schovat někam jinam..." řekla Temari a napila se džusu.
Lidé okolo nich úplně ztichli.
Temari se otočila a vražedně se na všechny podívala „No co je? Nevíte že se nemají odposlouchávat cizí hovory. Za tohle bych vraždila..." všichni s okamžitě začali bavit Temari se obrátila a usmála se na své bratry. Ti se na ni usmáli a pustili se do jídla...

„Jsou vážně děsivý..." řekl Kiba.
„Ani bych se nedivila kdyb o byla pravda..." řekla Tenten.
„Lidi tohle musíte vidět!" křičela Ino a běžela k nim s nějakým časopisem v ruce.
„Co se děje tentokrát?" zeptal se jí otráveně Shikamaru.
„Podívejte co právě přišlo tátovi..." řekla udýchaně Ino.
„Co prosímtě?" řekl Shino a dál pooroval brouka co měl v krabičce.
„Seznam nejbohatších lidí v ohznivé zemi...a hádajte kdo je na prvních třech místech..."
„Uchiha, Uzamaki a Sai, že?" řekl snezájmem Chouji a dál se cpal brambůrkama.
„Hyyuga bývají na pátém místě" řekl hrdě Neji.
„Teď to tak není," řekla Ino a všichni se na ni otočili.
„Cože?" zeptala se Sakura.
„Ne třetím místě je Uzamaki, na druhým Uchiha ale na prvním není Sai ani Hyyuga..." všichni se na ni překvapeně podívali.
„A kdo teda?" zeptal se Lee.
„Dámy a pánové nejbohatší lidé v ohnivé zemi jsou Sabaku," řekla Ino tiše.
„Cože?!" vykřikli všichni.
„A koukněte na tu fotku!" řekla Ino a rozložila časopis na stole.
„Páni."
„Klan Sabaku je malý klan skládající se jen z pěti členů. Vůdce klanu je neustále na cestách se svojí manželkou a jeho tři potomci, se právě přestěhovali do Konohy," četl nahlas Shikamaru.


„No páni..." řekla Sakura.
„Jo..."
„Ten s červenýma vlasama vypadá fakt sexy," řekla Tenten a všichi se na ni otočili.
„No co? Je to tak," porčila rameny Tenten.
„No když už sme u toho tak ta holka je fakt kus..." řekl Kiba a všichni se na něj otočili.
„Dyt je to pravda!" bránil se.
„To jo..." přiznal Neji „ale radši se od nich držme dál."
V tu chvíli zazvonilo. Všichni si začali sbírat věci a odcházet.
„Tak se drž Sak. Počkám na tebe po škole u zadního vchodu, jo?" řekla Ino.
„Mi na tebe počkáme všichni ať nejdeš sama..." řekl ochranitelsky Neji.
„Jo společně je porazíme," řekl aktivně Lee.
„Dobře. Děkuju. Zatím se mějte," řekla Sakura vděčně a všichni odešli. Ale všimli si že tam ti nový ještě sedí.

Kankuro, Temari ani Gaara se nijak nezvedali k odchodu.
„Neměli bysme už jít?" zeptal se Kankuro.
„Jo asi jo..." pokrčil rameny Gaara.
„No tak kluci, jestli budeme mít zase nějakej průšvih tak nás táta přetrhne," řekla Temari.
„Jo tak jdem," řekl Gaara a zvedli se.
„Vezmu ti ty učebnice. Ať se s tím nemusíš tahat," řekl Kankuro a hodil Temařiny učebnice do batohu.
„Díky. Takže se sejdeme před školou?" zeptala se Temari.
„Jasně. Zatím čau," řekl Gaara a s Kankurem odešli na opačnou stranu.

Sakura seděla zadu ve své lavici bylo už deset minut po zvonění a Kurenai pořád nešla. Ještě že byl ve třídě Sasuke protože díky tomu si jí Karin nevšímala. Za dalších pět minut vešla do dveří Temari a bez sebemenšího zastavení nebo zaváháni si sedla vedle ní, vytáhla hodně moderní telefon a začala tam něco ťukat. Sakura si radši četla a nevšímala si jí. Za pět minut přišla do třídy Kurenai.
„Tak všichni pánové nám půjdou pomoct vystěhovat lavice z laboratoře, která se bude malovat a dámy si dělejte, co chcete ale hlavně tiše," řekl Kurenai a kluci se skupinově zvedli a vedení Sasukem sborově odešli.
Ve třídě byl chvíli klid. Karin se bavila se svojí partou a ostatní holky buď mlčeli, nebo je poslouchali.
Chvíli se Karin bavila a pak se podívala na Sakuru, kývla na svoje kamarádky a společně se zvedli. Šli k ní a Sakura se modlila, aby si to rozmysleli a nechali ji na pokoji. Dělala, že je nevidí a dívala se do knihy.
„Ahoj Sakuro," řekla Karin a Sakura se začínala bát, už jednou ji zbili a to ve škole a teď nepochybovala, že by jim to dělalo problém.
„Víš, co jsem ti včera řekla, vysoký čelo?" zeptala se jí Karin a holky kolem se začali chichotat.
Sakura se snažila dělat jako že nic ale tohle ji dost ranilo, neměla tuhle přezdívku ráda.
„Ta ty mě budeš igorovat ty krávo!" řekla Karin a vytrhla jí knihu z ruky. Sakura se lekla teď už měla docela strach věděla že se jí asi nikdo nezastane spíš naopak.
„Ještě jednou mě budeš takhle ignorvat a jednu schytáš," řekla Karin a holky vedle ní se začali smát.
„Jen se na ni podívejte, je tak ubohá!" řekla jedna.
„Není divu že takovou ošklivku nikdo nechce..." řekla další.
„Vysoký čelo! Vysoký čelo!" začali všechny pokřikovat. Křičeli to tak dlouho že to Sakura nevydržela.
„Nechte mě napokoji vy husy!" zakřičela na ně..
Karin se zarazila a v očích měla blesky. Celá třída ztichla
„Cos to řekla, ty ubožačko?!" zakřičela na ní.
„Holky co myslíte, měla bych jí dát zaviučenou?" zeptala se kamarádek a ty přikývli.
„Tak fajn. Aspoň uvidíš že na mě si nemáš dovolovat, ty vysoký čelo," řekla Karin a napřáhla ruku. Sakura se jen stáhla do rohu a zavřela oči. Čekala ránu a následnou bolest a smích ostatních.
Ale nic. Bylo ticho a žádná bolest nepřišla. Opatrně otevřela oči. A nemohla uvěřit tomu co vidí.
Temari stála a jednou rukou držela mobil a druhou Karininu ruku.
„Hele ty slepice, co kdyby si sebrala ty kvočny okolo sebe a šli ste kvokat někam jinam?" zeptala se a ani neotočila hlavu od telefonu. Karin na ni nevěřícně koukala, pak vytrhla svou ruku z její.
„Co se do toho pleteš, ty krávo?!" řekla naštvaně.
„Vidím že nemáš příliš velkou slovní zásobu. A asi si nepochopila co jsem říkala. Tak ti zopakuju: ,Sbal sebe i tu tvou drůbežárnu a dej si odchod. Už to chápeš?" řekla Temari pevným hlasem
„To si dovoluješ už moc na to že si nová!" řekla jedna z těch jejích kamarádek
Temari se jen usmála.
„Už jsem taková," řekla a usmála se na ně.
„Všichni co tu nemají codělat ven," řekla Karin a všechny holky se zvedli.
Sakura přemýšlela jestli má zůstat nebo odejít. Ta holka se jí zastala.
„Zůstaň tu," řekla jí Temari ale ani se na ní neotočila.
Karin přešla ke dveřím a zamkla je. Postavila se doprostřed třídy.
„Takže teď mě poslouchej ty jedna krávo, tohle je moje škola. Ty budeš poslouchat mě a dělat co ti řeknu. Jasný?" řekl jí Karin arogantně.
Temari obešla lavici a přišla až blízko k ní. Byla na dech svým obličejem od jejího.
„Vyhrožuješ mi?" zeptala se Temari.
„To si piš," řekla Karin. Temari byla chvíli ticho a pak se rozesmála. Hlasitě a od srdce. Všechny čtyři, Karin a její dvě kamarádky a Sakura se na ni udiveně dívali.
„Dlouho jsem se tak nepobavila. Ty mi vyhrožuješ. To je zábavné," smála se Temari a v Karin viditelně bublal vztek.
„Tak mě poslouchej holčičko, mě vyhrožovat zásadně nebudeš. Jestli si myslíš že se tě budu bát, nebo tak, tak na to zapomeň. Jediné co můžeš dělat je to že se mi budeš klidit z cesty. Já se tě nebojím a nikdy nebudu. A jestli mi cokoliv provedeš nebo jestli jí..." ukázala na Sakuru „Tak se pak sejdeme po škole a já ti rozbiju ten tvůj šerednej ksicht o zeď. Takže teď zapadní do té lavice nebo tě do ní narvu. Jasný?" řekla Temari a usmála se.
Karin byla zaražená, její dvě kamarádky a Sakura na Temari vyděšeně civěli.
Karin se už nadechovala aby jí něco odpověděla ale nic z ní nevypadlo.
„Takže pápá. Teda pokud se nechceš sejít po škole..." začala Temari.
„Nemysli si že mě tímhle zastrašíš mám moc tě zničit..." řekla Karin a zvedla uraženě bradu a odešla z doprovodu svých kamarádek.
Temari vydechla a sedla si na lavici. Sakura ji chvíli sledovala a po chvíli z ní vypadlo prosté „Děkuji," zamumlala to témeř neslyšně.
Temari se na ni otočila „Proč se od ní necháš takhle ponižovat?" zeptala se jí nechápavě Temari.
„Já...já. já..." koktala Sakura „Já...já se jí bojím..." řekla poraženecky.
„Ty se jí bojíš?" zeptala se překvapeně Temari. „Promiň možná jsem hloupá ale jak se můžeš bát někoho takovýho?"
„Ona a...a...ostatní vládnou celé škole. Kdybych odporovala, zabili by mě...ne doopravdy ale naprosto by mě zničili...už teď sme na tom špatně ale kdybych jí odporovala. Udělala by nám ze života peklo," vysvětlila Sakura.
„Chápu...strach člověka dokáže naprosto ochromit, že?" řekla zamyšleně Temari.
„Ehmm...Ještě jednou ti děkuji ale myslím že teď budeš mít ze života peklo," řekla omluvně Sakura a Temari se zasmála.
„Čemu se směješ?" zeptala se překvapeně Sakura.
„Sakuro...jsi Sakura, že?...někdo jako je ona by mi nedokázal ze života udělat peklo...to spíš já jí...Takových jako ona už bylo...věř mi jestli si myslíš že je mrcha proti které nemáš šanci tak to já jsem proti ní naprostý ďábel."
Sakura se na ni vyděšeně dívala. „To myslíš vážně?"
„No jasně. To mě holka ještě nezná a nevím čeho jsem schopná..." řekla vesele Temari.
„Ty se opravdu nebojíš že tě bude celá škola nesnášet?" zeptala se nevěřícně Sakura.
„Nebudou mě nenávidět..." začala Temari a podívala se Sakuře do očí „Budou se mě bát. O to se klidně vsadím," dořekla a usmála se.
„Jsem Sabaku no Temari. A ty jsi Sakura?" řekla Temari a podala jí ruku.
„Haruno, Sakura Haruno. Sakura je podle jednoho růžového stromu" odpověděla rychle a přijala ruku.
„Tak to je trefné, ne? Mé jméno znamená pouštní Temari anebo Temari z pouště. Ale moc se mi tak neříká, spíš mi říkej jen Temari nebo Tem," řekla a když říkala překlad svého jména udělala otrávený obličej.
„Dobře, Temari,"
„Je mi devatenáct a mám dva mladlší bratry a bydlím teď v Elmstreet. A ty?"
„Já jsem jedináček, moji rodiče pracují v nmocnici a bydlím ve Višnové. Tobě už je devatenáct?"
„Jo. Měla jsem se asi nechat přeložit do vyššího ročníku ale to je teď jedno. Tady bude aspoň díky té slepici nějaká zábava," zasmála se Temari.
Sakura na ni udiveně zírala. Temari se na ni podívala a povzdychla si.
„Budu hádat. Nikoho jako mě jsi životě nepotkala..."