- Velikost textu +
Autorovy poznámky ke kapitole:

Tak dávám další díl..konečně se tam  začíná něco dít...Nanny

***

„Móda z písečné?" zeptala se překapeně Ino.

„Jo, tam se totiž ani nic jinýho dělat nemohlo, proto..." v tu chvíli jí zazvonil telefon.

„Moment. Jo Rin? Ne prodat až stoupnou na dvacet, ne dvacet je číslo ty tele," rozčilovala se Temari.

„Omluvte mě." řekla a rychle se zvedla od stolu. Když trochu poodešla, podívala se Sakura na ostatní.

„Tak co na ni říkáte?"

„Vypadá docela fajn," řekl Neji.

„Jo je fajn..." řekla Tenten.

„Je otravná," řekl otráveně Shikamaru.

„To říkáš o každým," řekl Chouji.

Po deseti minutách se vracela ke stolu a mluvila francouzsky a pak přestala a mluvila zase normálně.

„Rin, dobře, máš právu na jednu chybu, jasně že si dělám legraci. Máš padáka. Jo sežeň za sebe někoho normálního, sbohem."

Temari se znovu posadila, hodila s telefonem na stůl a ostatní se na ni překvapeně podívali.

„Problémy?" zeptala se Sakura.

„Ne, jen lidi z burzy jsou idioti," řekla Temari.

„Z burzy?" zeptal se překvapeně Shino.

„Mám pár akcii na burze, ale nemluvte o mě, spíš mi řekněte čím se tady v Listové bavíte a tak," krčila rameny Temari.

„Tak ničím a vším," řekla Ino „Chodíme do kina, na diskotéky, nebo prostě jen ven."

„Co ste dělali vy v písečně?T eda kromě ježdění na motorkách?"

„Ne to dělali jenom Kankuro s Gaarou, já mám zakázáno na motorkách jezdit..."

„Jakto?" zeptal se Chouji.

„Když tři zničíš tak se rodiče naštvou," řekla Temari a všichni se zasmáli.

„Jinak sme chodili jak vy do kina, na diskotéku, do hospody. Kankuro s Gaarou jezdili na závody a tak...Prostě pohoda."

„A co tu mušu nebo jak se to jmenuje?" zeptal se Lee.

„To sme dělali jen proto, aby sme naštvali otce, ale nakonec to byla sranda," zasmála se Temari.

„Snažíte se naštvat otce? Proč?" zeptal se Kiba.

„To je taková rodiná záležitost ale zatím vede Kankuro, zmetek jeden," zamumlala Temari.

„Hele, víte co, řekněte mi o tamté krávě," řekla Temari a kývla hlavou směrem ke Karin.

„Není co říct," řekla Tenten.

„Aha. A co ten okolo kterýho se motá?" zeptala se Temari.

„Proč? Líbí se ti?" zeptala se Ino.

„Ne. Jen se tak ptám," vysvětlila Temari.

„Aha, můžu se tě zeptat na tu scénu tenkrát ne chodbě?" zeptal se Kiba.

„Jasně, co chceš vědět?" pokrčila rameny Temari.

„Tví bratři..." začal Shino.

„Kankuro je hodně výbušný a arogantní, své protivníky podceňuje. Je hodně silný, vojenská akademie a pravidelně posiluje, to dělá svoje. Má velkou sílu a dává ji najevo je typický ochranář, jakmile na mě někdo sáhne, hned vybouchne, a Gaara..." Temari se chvilku odmlčela a pak se zhluboka nadechla a pokračovala. „Gaara je zamklý, nepouští si lidi k tělu. Moc nemluví ale je silnější než Kankuro. Dám vám radu, nikdy si na Gaaru nedovolujte a hlavně ho nepodceňujte," řekla Temari trochu nebezpečně a všichni byly chvilku zamklí.

„Vidíš, říkala sem, že to není dobrý nápad," řekla Temari Sakuře.

„Ne to je v pohodě...jen...že tady nikoho jako ste vy sme ještě neměli," zakoktala se Tenten.

„To je naprosto normální. Myslím, že ani nikdo jako mi neexistuje. A můžu se ptát já?"

„Jasně," odpoví Ino.

„Jak dlouho trvá ta vaše tyranizace?" zeptala se Temari bez okolků.

Najednou zásek všichni mlčeli.

„Aha. Je mi to jasný," řekla po nějaké době Temari a upila z plechovky coly.

„Změňme teda téma. Kteří učitelé jsou nejlepší? A myslím ty pohodáře."

 

„G...G...Gaaro?" zakoktal se Kankuro a třásl se.

„No?" řekl Gaara a dál si četl knihu.

„Proč tobě taky není tak špatně?...T...t...o je neér...a...a...asi mam zimnici," třásl se Kankuro.

„Ty seš fakt marnej brácho. Řeknu ti vem si prášky ale ty ne, ty seš chlap a ti prášky nepotřebujou a pak se tady klepeš jak ratlík," kroutil hlavou Gaara.

„No jo, sem se trochu splet," zamumlal Kankuro a vzal si z bratrovi nastavené ruky bílý prášek a rychle ho zapil čajem, který mu absolutně nechutnal. Gaara se přesunul do svého pokoje a svému bratrovi pomohl do toho jeho. Kankuro okamžitě usnul ještě v botech a Gaara si pustil hudbu a dál četl.

 

Později odpoledne...

„Jste vážně hodný že ste mi ukázali tu lékárnu. Ještě to tady moc neznám. Jak se znám určitě bych se ztratila," vysvětlovala vesela Temari.

„To nic nebylo. My se apsoň projdem, že Ino?" řekla Sakura.

„Ste vážně fajn. Tak a sme tady," řekla Temari před obrovským domem, nejstrašidelnější ulici ve městě. Sakuře i Ino proběhl mráz po zádech.

„Proč ste si vybraly zrovna tuhle ulici víš že o ní..." začala Ino

„Přestaň ji děsit!" řekla Sakura.

„Se říká že tu straší, právě proto sme si jí vybrali," řekla Temari a se Sakurou a Ino za zády vystoupala a odemkla dveře.

„Tak poďte dál," řekla Temari a ustoupila, aby mohli projít.

Sakura a Ino vešli a rozhlíželi se. Nemohli se ani nadechnout.

Mramorová podlaha se leskla po stěnách zrcadla a křišťálový lustr, obrazy a drahý nábytek.

„Páni," vydechla Ino.

„Jo strašný, co? Celý spodní patro je takhle dělaný, to je mámin a tátův styl. Zbohatlickej styl. Naše druhý patro vypadá úplně jinak," vysvětlila Temari.

„Vy máte celý patro?" zeptala se Sakura.

„Jo, s bráchama, že sme příšerně zbohatlická rodina, až je to hnusný?" řekla Temari vážně.

„Upřímně jo," řekl Ino.

„Děkuju, já to pořád říkám. Hele ta Karin, jak je na tom, jako s rodinou?"

„No jsou to sedmý nejbohatší lidé ohnivé země," vysvětlila Ino.

„Aha a kdo je první?" zeptala se Temari a Sakura s Ino na ni civěli jak na blázna.

„Co je?" zeptala se Temari zmateně.

„Copak nevíš, že vy ste první?" zeptala se Sakura.

„Fakt?"

„Jo máte i fotku na titulce časáku," řekla Ino.

„Asi bych měla začít číst ty brožury, co nám sem přicházej," zamumlala Temari.

„Tak fajn. Chcete si prohlédnout i zbytek domu?" řekla Temari a když nadšeně přikývli provedla je spodní části pak prvním patrem což bylo jejich rodičů a pro přijimání návštěv, obravskou zahradou s bazénem a tenisovým kurtem. A pak zamířili do druhého patra.

„Gaaro, Kankuro!" zavolala Temari.

Druhé patro bylo hodně odlišné od zbytku domu. bylo moderní ale ne takovým zbohatlickým stylem jako dole. mělo dvě koupelny a vlastní obývací pokoj. Právě v tu chvíli byly v obývacím pokoji.

„Už si se vrátila? Co ten červenej brejlovec, zas prudil?" ozval se Kankurův hlas z jedné strany. Za okamžik se vynořil kankuro jen v černých teplákách a ponožkách bez trička a v ruce držel nějakou hru. Vypadal, že před chvílí vstal.

„Ne tentokrát sem se nudila. Kankuro, to jsou moje kamarádky Ino a Sakura," řekla Temari a Ino i Sakura zrudly, když si je Kankuro prohlížel a usmíval se.

„Kankuro!" řekne spíš varovně Temari.

„Promiňte, sem zvyklej balit každou hezkou holku co uvidím. Omlouvám se, Jak je?" zeptal se a obě zase zrudly. Temari jen zakroutila hlavou.

„Ahoj, našla si tu lékarnu, Tem?" ozvalo se z druhé strany. A za chvíli přišel i Gaara v červených teplákách a černém tílku. Sakura si musela přiznat, že lidé z klanu Sabaku jsou neuvěřitelně krásní a sexy.

„Měla jsem pomoc. Gaaro, tohle je Sakura a Ino."

Ty dvě sotva zvednou ruku k pozdravu a zrudnou, jen když si je Gaara chviličku prohlíží.

„Ahoj," řekne jim a ony se jen nervózně zasmějí. Gaara se tázavě podíval na Temari a ta jen mávla rukou.

„Sakuro, Ino tohle jsou mí malý bratříčkové," řekla Temari a stoupla si mezi Gaaru a Kankuro. Kankuro okamžitě udělal otrávený obličej.

„Temi, proč nám porářd tak říkáš když víš že nám to vadí?" zeptal se Kankuro.

„Protože ste mí malý bratříčkové," usmála se Temari a její bratři si znechuceně odfrkli.

„Tak půjdeme ke mě do pokoje hodím si tam tašku a půjdu vás doprovodit," řekla Temari.

„Temi, už ti ho přivezli," řekl Gaara.

„Vážně? Konečně, už sem myslela, že se ho nedočkám," řekla nadšeně Temari.

„Pak vám ho ukážu. Tak poďte," řekla a vedla je do dveří na jižní straně.

Sakura s Ino vešli do velkého pokoje. Byl světlý v pokoji dominovala obrovská postel, pak tam byl krb u něhož byly dvě křesla a jedno houpací, po pokoji byly různě sedící pytle, jedny dveře do koupelny, druhé na balkón a třetí do skříně. Na stěnách byly rozvěšené vějíře různých velikostí. Podlaha byla dřevěná, ale byly na ní menší koberce, velká knihovna plná knih, kosmětický stolek, různé skříně a velké zrcadlo. Skřín byla věstavěná ve vnitř a byla obrovská a plná oblečení a bot.

Ino se hned vrhla ke skříni a fascinovaně se dívala na boty.

„Páni tolik párů bot sem v životě neviděla."

„Jestli chcete klidně vám nějaké oblečení a boty půjčím," řekla Temari a hodila tašku na podlahu vedle psacího stolu.

„Fakt?" zeptala se nadšeně Ino.

„Jasně si nějaký vyber a klidně ti je hned pučím, žádnej problém."

„Páni," zavzdychala Ino a dala se do přehrabování skříně.

„Ty máš ráda vějíře?" zeptala se Sakura překvapeně.

„Jo, sem na ně strašně ulítlá," vysvětlila Temari. „Ale ukážu ti, co mám na tomhle pokoji nejradši," řekla a přešla k oknu.

„Páni, zapomněla jsem, že bydlíte hned u lesa, to je nádherný," řekla Sakura, když viděla, že obrovskou zahradou s bazénem je hned les a právě začalo zapadat slunce. Temari otevřela dveře na balkón, který byl velký a byly na mě dvě proutěná křesla a stolek.

„Páni, ty se máš tohle je naprosto super," řekla Sakura.

„Díky...mám to tu ráda," řekla Temari.

Sakura se podívala na hodinky. „Ježiš marjá, už sem měla být dávno doma, máma mě zabije," řekla Sakura vyděšeně.

„Jen klid odvezu vás," řekla Temari.

„Děkuju, zaplatím ti benzín," řekla aktivně Sakura.

„Hele na to ani nemysli, tak jedem aby tvoje máma nezabila i mě," řekl Temari a otočila se zpátky do pokoje.

„Nechcete mě adoptovat?" zeptala se Ino a měla plnou náruč bot. Temari se zasmála.

„Ino co blbneš, nemůžeš se jí hrabat ve věcech," řekla vyčítavě Sakura.

„To je dobrý, tak jedem?"

„Jo a co máte za auto?" zeptala se Ino a šli za Temari do garáže.

„Já mám svého miláčka," řekla Temari a rozsvítila světlo. V obrovské garáži byly tři auta a dvě obrovské motorky.

„Tohle je můj miláček," řekla Temari a přilepila se na kapotu stříbrného porche.

„Páni," řekla Sakura

„Tak jo nasedat," zavelela Temari. Sakura i Ino nasedli a za chvíli už jeli obrovskou rychlostí ulicemi Konohy.

 

„Cos říkal na ty dvě?" zeptal se Kankuro.

„Hezký, ale nemám v plánu s někým chodit," řekl Gaara a četl si časopis.

„Taky se mi líbili, ale já mám jinej typ a když jsou to její kámošky tak radši ruce pryč," řekl Kankuro a dál hrál hru.

 

„Tady bydlím!" zakřičela Sakura.

„Nemusíš křičet, slyším tě," řekla Temari a prudce zabrzdila.

„S tebou je nebezpečný jezdit," řekla Sakura a raději vystoupila.

„Promin, sem zvyklá neustále někam spěchat. V pohodě?" zeptala se Temari.

„Jo, v pohodě. Díky za svezení. Zítra se uvidíme. Ahoj," řekla Sakura a odběhla k domu.

Temari zavezla Ino ještě před její dům a vracela se domů. Zazvonil jí mobil.

„Ano? Kdy? Za pět minut jsem tam," rychle otočila auto na druhou stranu města. Zastavila u starého doku. Sáhla si do kabelky a vytáhla zbraň 35, dala do ní náboje a nabila ji. Vypnula motor a vystoupila. Už byla tma. Zamkla auto.

„Máš to?" zeptal se hluboký mužský hlas.

„Už jednou sem ti řekla, že nic nedostaneš ..." Tichem pláže se ozvali zvuky výstřelů.

 

Autorovy poznámky na konec:

Takže konečně se něco děje...a pokud bude mít kdokoli výhrady k jakýkoli postavě,napište bude ráda...v minulém díle jsem se ptala jestli bych měla psát milostné scény díky dvou kladným odpovědím,je budu psát ale ne vulgárním způsobem...děkuji Bleska-girl..za pěkný komentář 28.1.2010...nějakou s těmichybami se vážně snažím co nejlíp zlepšit...budu ráda i za nějakou kritiku...moc děkuji za komentáře a budu moc ráda za další...Nanny