- Velikost textu +

„Deidara-senpai, já ty dveře opravdu nemohu otevřít. Prostě to nejde.“ zkusil je ještě jednou otevřít.

„Jak nejde? To neumíš zmáčknout kliku? Ukaž, pusť mě k tomu, nemehlo.“

„Tobi není nemehlo. Tobi is a good boy,“ fňukal Tobi.

„Cože jsi?“ nechápal Deidara. Tobi: vzlykot. Chm, už z něj nic nedostanu. Raděj zkusím ty dveře. Vzal za kliku a zatlačil. Nešlo to. Zkusil to znovu. Silněji. Zase nic. Doprčic, co s těmi dveřmi je? Zkusil to ještě jednou, zase nic.

„Tobi to říkal! Tobi to říkal? Tobi is good boy!“ halekal Tobi.

„Tobi, opravdu nerozumím tomu, co říkáš, ale jedno vím jistě. Jestli toho nenecháš, budeš mrtvý Tobi!“ nakvašeně odsekl Deidara. Co to ksakru mele?

„A můžeš mi… Můžete mi vy dva vysvětlit, co tady nacvičujete? Víte, že nerad čekám a nechávám čekat,“ skočil mu do řeči třetí hlas.

„Nenacvičujeme nic. Ty dveře nejdou otevřít a Tobi neumí mluvit,“ žaloval Deidara.

„Deidaro, kolikrát ti mám opakovat, že nesnáším žalování. A uhni. Já ty dveře otevřu. Nemehla,“ dodal a sunul se ve své loutce ke dveřím. Natáhl ruku, zašátral směrem ke klice a… a promáchl. Zkusil to znovu. Ještě jednou. Jeho prsty jen lehce škrtly kliku.

„Vypadá to, Sasori-dono, že nedosáhnete,“ ozval se škodolibě Deidara.

„Jahahahahaha! To je něco! Jahahahahaha! Já nemůžu! To je fór! A Tobi is a good boy!“

„Ááá! Deidara je zlý senpai. Deidara-senpai uhodil Tobiho,“ řval Tobi.

„Deidara-senpai tě uhodil a Deidara-senpai si kvůli tobě a té tvé pitomé masce rozdrtil klouby,“ ječel Deidara.

„MOJE MASKA NENÍ VŮBEC PITOMÁ. A DEIDARA-SENPAI TO ŘÍKÁ JENOM PROTO, ŽE MI ZÁVIDÍ. A TOBI TĚ NEMÁ RÁD. TOBI IS A GOOD BOY.“

„TOBI JÁ TĚ..!“

„Koukejte toho vy dva nechat. Kdo to má pořád poslouchat! Jste jak malé děti!“ zarazil je otráveně Sasori. „Raděj mi pomozte vymyslet, pokud se na to zmůžete, jak se dostaneme dovnitř.“

„Tobi to dokáže! Tobi to dokáže! Tobi is a good boy!“ hnal se ke dveřím.

„To tedy ne. Tobi to nedokáže. Já mám totiž nápad.“ hnal se Deidara taktéž ke dveřím.

„Tobi tam bude první a ty dveře otevře!“

„To tedy ne. Já tam budu první!“ Sasori to všechno sledoval. Tihle dva jsou za trest. Co jsem komu udělal? Proč mě Vůdce tak trestá? Jeden je hyperaktivní nemehlo, druhý je chvástavý nemehlo… Tak schválně. Kdo z nich tam bude dřív? Tobi je rychlý, ale Deidara je blíž ke dveřím. Takže? Sledoval se zájmem závod a v duchu se sám se sebou sázel, kdo bude u dveří první. Když tu: PRÁSK.

„Áu! Deidara-senpai zlomil Tobimu nos. Au.“ držel se Tobi za masku v místech, kde měl mít nos. Sasori nemohl věřit tomu, co viděl. To snad ne. Oni tam doběhli najednou. Podíval se na Deidaru, který ležel bezvládně u dveří. Ten se nejspíš o Tobiho masku omráčil a Tobi, podíval se na fňukajícího Tobiho, ten, pokud nekecá, má zlomený nos. To musela být pořádná šlupka. Jenom doufám, že Deidara je opravdu jenom omráčený. Snad mu ten náraz nezlomil lebeční kost. Měl bych ho zkontrolovat. Ostatně, přemýšlel sunujíc se k Deidarovi, pokavaď bude mít otřes mozku, zjistím, zda vůbec nějaký má. A kdyby ne, do budoucna by se s ním dalo počítat jako s další loutkou. Nemusel bych se párat s mozkem. Ten mi jde vyndat vždy nejhůř. Došel k němu a začal mu měřit tep. Tep má, dýchá. Smůla. Nejspíš přežije. Škoda. Mohlo být o jednoho vola míň. A já mohl mít větší klid.

„Tobi, přestaň fňukat. Máš jenom zlomený nos. Raděj mi pomož vymyslet, jak se dostaneme dovnitř. S Deidarou počítat nemůžeme.“ A to měl nápad, pomyslel si smutně.

„Ano Sasori-sama. Tobi něco vymyslí.“ přestal okamžitě fňukat Tobi. To doufám, řekl si v duchu Sasori. Zajímalo by mě, proč ty dveře nejdou otevřít. Co tam ti uvnitř dělaj. Že by jenom jeden z jejich blbých fórků?

---

Autorovy poznámky na konec:

Co je příčinou zablokovaných dveří? Podaří se jim dostat se dovnitř? Jak to bude s Deidarou? Přežije?